Akcionářka Rejchrtová vypovídala ke stížnosti pana Jiříka, který ji zastupoval na VH 12. 10.
Svědek T. Ševčík vypovídal, jak P. Matějka zakázal v roce 2003 představenstvu HPH vstup do budovy v Ohradní
Podle Ševčíka skutečnost, že Matějka představenstvo nepouštěl do budovy v Ohradní, měla dokonce zdržet sestavení účetní závěrky. V zápětí však bývalý člen dozorčí rady pan Podzimek vypovídal zcela jinak. Na otázku – jaký majetek HPH získal převzetím Daventree Resources Ltd. Kypr, pak Ševčík sdělil, že 100% akcií Daventree Limited a investici v Kantupanu, z níž pak při prodeji podílu přešlo na Daventree Resources Ltd. Kypr 150 miliónů dolarů. Na otázku soudu zda jsou tyto prostředky dosažitelné, Ševčík odpověděl, že kdykoliv, kromě 40 miliónů dolarů, vyplacených akcionářům z Trustu č. 1.
K otázce, zda jeho představenstvo činilo úkony, náležející likvidátorovi řekl, že likvidátor neměl v HPH žádná práva, neboť společnost nebyla v likvidaci a protože nebyl likvidátorem, nemohl s ním nikdo z představenstva spolupracovat (jmenování likvidátora soudem samozřejmě Ševčíka a jeho představenstvo nemohlo přece zajímat). A pak si T. Ševčík náležitě protiřečil a k tomu zřejmě nechtěně odhalil systém rabování Harvardu, když prohlásil, že do Daventree Resources Ltd. Kypr sice přišlo 150 miliónů dolarů, ale přestože DRL Kypr patří společnosti HPH, těch 150 miliónů není majetkem HPH, tím jsou jen akcie DRL Kypr. Chvíli před tím ovšem tvrdil, že spolu s DRL Kypr získal HPH i investici v Kantupanu. Proto také zřejmě jeho představenstvo svého času převedlo veškerý tehdejší majetek do DRL Kypr, aby se prý lépe obhospodařoval, jak bylo akcionářům oznámeno. Pro koho asi je těch údajně zbývajících 110 miliónů dolarů kdykoliv na požádání dosažitelných? Nicméně toto Ševčíkovo tvrzení, pronesené před soudem, dává nedávno nově jmenovaným ředitelům Daventree Resources Ltd. Kypr naprostou jistotu, že na jejich požádání se kdykoliv těch 110 miliónů dolarů vrátí na účet této společnosti. Přece by Ševčík soudu nelhal.
Dalším svědkem byl bývalý člen dozorčí rady HPH pan Podzimek. Vypověděl, že dozorčí rada se scházela jednou měsíčně a že Matějka sdělil, že svolává valnou hromadu, protože ji nechce svolat Ševčíkovo představenstvo. Když se dozorčí rada ptala Ševčíka, proč se nesvolává valná hromada, tak prý proto, že jsou problémy s kyperským účetnictvím a že na Kypru je jiná metodika. Pokud jde o jednání ve shodě Koženého kyperských firem, tak Ševčíkovo představenstvo sdělilo dozorčí radě, že došlo k jednání ve shodě, ovšem do té doby podle pana Podzimka dozorčí rada o tom žádný důkaz neměla, ani žádnou informaci. Sdělil také, že až do podzimu roku 2003 dozorčí rada jednala v budově v Ohradní a vzpomněl si jen na jediný případ, kdy se jednání uskutečnilo na chodbě před zamčenou kanceláři.
Předvolaným svědkem byl také P. Matějka, ten se však soudu omluvil.
V dalším jednání 29. 3. 2007 byl vyslechnut P. Matějka. Uvedl, že valnou hromadu svolal, protože ji představenstvo již druhým rokem nesvolalo v řádném termínu. A protože znal názor představenstva (svolávat VH není nutné), tak s ním nejednal, ale nějaká komunikace prý probíhala, ale už se přesně nepamatoval. Na většinu dalších otázek pak měl stejnou odpověď – už si přesně nepamatoval. K otázce – proč neinstruoval J. Punara, kterého pověřil zahájením VH 12. 10. 2003, aby Koženého kyperským firmám odebral hlasovací práva, sdělil, že pokud takové dokazující materiály existovaly, pak byly před ním tajeny a neexistovalo v té věci žádné soudní rozhodnutí.
Po skončení výslechu právní zástupce žalobkyně Sainerové navrhoval výslech paní Chvatíkové, matky Koženého, ale nechá to prý na úvaze soudu a slíbil, že dá přeložit faxovou zprávu, která měla dokazovat jednání Koženého kyperských firem v neohlášené shodě. Argumentoval také, že jeden člen dozorčí rady nemůže svolat valnou hromadu (patrně neznal rozhodnutí Vrchního soudu).
Právní zástupce HPH sdělil soudu, že s ohledem na návrhy na doplnění dokazování bude požadovat další výslech P. Matějky. Soud pak oznámil, že výslech paní Chvatíkové se konat nebude, že důkazů je dostatek a vyslovil předpoklad, že příští jednání bude závěrem tohoto řízení.
Při pokračování 20. dubna 2007 provedl soud listinné důkazy a přitom se ukázalo, že doklad o jednání Koženého kyperských firem ve shodě, je vlastně jen faxem poslaným 1. 11. 2002 švýcarskou advokátní kanceláří P. Sarrisovi. Při čtení doplněných důkazů od žalující strany, což bylo asi sedmnáct zápisů z jednání dozorčí rady, se soud zeptal žalobkyně – co tím chce prokázat. Odpověď zněla – jen skutečnost, že se dozorčí rada pravidelně scházela.
Po provedení těchto důkazů právní zástupce HPH vyslovil výhrady ke všem zápisům dozorčí rady s tím, že nejdříve byl vyslechnut člen dozorčí rady Matějka a pak teprve byly předloženy tyto zápisy a vyslovil i pochybnost o pravosti zápisů i o jejich obsahu a zda odpovídají skutečnosti. Trval také na dalším výslechu Matějky. K tomu právní zástupce žalobkyně sdělil, že se k těmto důkazům nemusí přihlížet.
Soud oznámil, že opakovanou výpověď Matějky provádět nebude, že kdyby si pojednou vzpomněl, to by nevypadalo věrohodně. Vyslovil také úmysl vynést usnesení v dalším jednání, které odročil na 27. dubna 2007. Odročené jednání bylo rychlé, soud jen konstatoval písemné závěrečné návrhy žalobkyně Sainerové a harvardského právního zástupce. Ten pak ústně dodal, že argument žalobkyně o jednání ve shodě není relevantní, neboť o jednání ve shodě rozhoduje výhradně soud, nikoliv názor žalobkyně a že k usnesení soudu v této věci nedošlo. A bylo opět odročeno – na 3. 5. 2007 výhradně k vynesení usnesení.
Rovněž toto jednání bylo záhy skončeno. Soud návrh žalobkyně J. Sainerové na vyslovení neplatnosti valné hromady ze dne 12. 10. 2003 zamítl. Ve stručném ústním odůvodnění pak soud uvedl, že se zabýval podrobně otázkou, zda jeden člen dozorčí rady může svolat valnou hromadu a dospěl k názoru, že může, zvláště když ji může svolat jeden člen představenstva. Soud konstatoval, že se žalobkyně odvolávala na jeden právní výklad, ovšem jsou i další výklady, třeba JUDr. Štenglové, který potvrdil i Vrchní soud. Soud pak sdělil, že dospěl k názoru, že nebyly splněny předpoklady k nekonání valné hromady. V té souvislosti pak odmítl tvrzení T. Ševčíka, který jako svědek vysvětloval, že valnou hromadu nebylo možné svolat, neboť chyběl audit společnosti Daventree Resources Kypr, protože na Kypru jsou pro audity jiné termíny. Soud dospěl k závěru, že valná hromada se mohla konat i bez tohoto auditu. Ze zápisů dozorčí rady, které předložila žalobkyně, pak soud vyvodil, že i samotná dozorčí rada byla proti konání valné hromady, zvláště když sama žalobkyně její svolání chtěla zmařit návrhem na předběžné opatření. Ostatní pak bude obsaženo v písemném odůvodnění usnesení, v němž se soud bude zabývat i absencí výpisu akcionářů.
To už žalobkyně JUDr. J. Sainerová nevydržela a zřejmě propadla zlobě nebo hysterii, patrně obojímu, a doslova vyjela na soudce: „To jste také mohl říct hned na začátku…“ Soud (JUDr. Žákovec) nicméně zachoval svou noblesu, s níž toto řízení po celou dobu vedl: „To nemohl, muselo se vše vzít v úvahu a posoudit ve všech souvislostech.“ Leč žalobkyně Sainerová nebyla k zastavení: „Vy jste od začátku tvrdil, že je s tou valnou hromadou všechno v pořádku. To jsme tady nemuseli ztrácet tolik zbytečného času“. Soud se ani teď nenechal vyvést z míry exhibicí právnické etiky JUDr. J. Sainerové: „Museli, mohlo to být rychlejší, kdyby obě strany nezdržovaly svými podáními, se kterými se soud musel vypořádat.“
Lze předpokládat, že žalobkyně se odvolá, ovšem někdo by měl B. Vostrému poradit, že takový způsob hájení jeho zájmů před českým soudem se obrací proti jeho výjimečnému altruistickému úsilí „vrátit“ českým akcionářům HPH vše, o co byli okradeni. O což se samozřejmě snaží ze všech sil i T. Ševčík, tak by přece měl Sainerové domluvit, když má tolik její důvěry, že ji může zastupovat na valných hromadách. Nějak by si měl těch 100 tisíc dolarů měsíčně, které vyplácí své firmě údajně za péči o majetek, přece jen zasloužit. Zvláště když tento uloupený majetek podle jeho názoru nepatří HPH, ale jen harvardským akcionářům.