S ovládnutím Daventree Resources Ltd. Kypr se likvidátorovi a představenstvu otevřel přístup i k originálním účetním dokladům této společnosti. Tyto doklady, které se podrobně analyzují, jen dosvědčují, jak se s majetkem akcionářů HPH nakládalo, či spíše jak byl rabován. Některé z nich však není třeba analyzovat vůbec – jsou naprosto jednoznačné.

Na ukázku – třeba příkazy k vyplácení mezd jen v posledních čtyřech měsících roku 2002 pro  Ševčíkovo představenstvo, brilantní právničku J. Sainerovou a samozřejmě pro vůdce rozkrádání HPH Borise Vostrého a pro Pacovského, než upadl v nemilost, tedy za rok 2001 a první čtvrtletí 2002.

Od září do prosince 2002 si pánové Ševčík, Nový, Ziegler, Maňák  a Černý (tehdejší kompletní představenstvo) vyplatili po 12 tisících dolarech, k tomu navíc Ševčík inkasoval 13 000 dolarů (převzetí podepsal 5. 2. 2003) s určením: 7 000 dolarů pro Sainerovou a 3 000 dolarů pro Vostrého. Jistě si řada akcionářů HPH vzpomene na jednu z valných hromad HPH na sklonku roku 2002  jak pí. Sainerová na akcionářský dotaz zapáleně odpovídala, že všichni členové představenstva i dozorčí rady vykonávají své funkce zcela zdarma a jen ve prospěch akcionářů. Kdosi potom v hlubokém dojetí, se slzou v oku tvrdil, že v tu chvílí se nad její hlavou dokonce vznášela ohromná třpytivá svatozář. Za připomenutí jistě stojí, že si Ševčík navíc za péči o údajný majetek v podvodných trustech, které jsou naprosto prázdné, od roku 2003 účtuje pro svou firmu přes 100 tisíc dolarů měsíčně.

Je pochopitelné, že vzdor své veškeré příslovečné skromnosti (to muselo stát přemáhání) nemohl Vostrý zůstat pozadu, nakonec proč také, když byl a je toho rabování náčelník. A tak si z Daventree Resources Kypr nechal od září 2001 do prosince 2002 vyplatit 173 tisíc dolarů jako mzdu, včetně jakési renty. Ustanovit se rentiérem z ukradeného majetku, to snad dokáže vskutku jen bývalý český vysoce postavený estébák.

Celkem tedy za těch několik měsíců  si tato skupina výtečníků  z majetku akcionářů  vyplatila 311 500 dolarů, což při tehdejšímkurzu   představuje 10 miliónů korun. Je samozřejmě, že tito mimořádně příkladní poctivci své  chudobné mzdy nepochybně náležitě a řádně zdanili. Myšlenka, že by tak neučinili, nepřichází přece vůbec v úvahu. Dokonce tak jistě učinil i Pacovský, jenž si nechal posílat až do jedné vídeňské banky svou navýsost poctivě vydělanou mzdu 64 800 dolarů za bezpříkladně usilovnou půlroční práci jen ve prospěch akcionářů od konce roku 2001 do března 2002, což představuje v průměru měsíční příjem téměř 400 000 tisíc korun podle tehdejšího směnného kurzu. Vskutku zasloužená to mzda, zvláště pak za tak obrovské úsilí, které věnoval svému návrhu na konkurs na HPH, jímž by harvardští akcionáři  přišli o všechno. Ovšem doklady z Daventree Resources Kypr odhalily i jedno prakticky zanedbatelné pochybení Pacovského (i člověk jeho formátu je někdy chybující). Na svou služební cestu do Baku si vzal sebou i jednu dámu a jednoho pána a pak předložil společnosti vyúčtování pro tři osoby. A tady se prokázala přímo záviděníhodná a neotřesitelná poctivost vedení – odmítlo účet proplatit. Zlé jazyky ovšem tvrdí, že to bylo již v době, kdy Pacovský upadl v nemilost a o jeho vyhazovu  z představenstva HPH Vostrý rozhodl. 

Další zajímavostí v dění  kolem HPH bylo pokračující projednávání žaloby JUDr. Sainerové (30. 1. 2007) na neplatnost valné hromady HPH  ze dne 12. 10. 2003 a na pořadu byly výpovědi předvolaných svědků. Takže před soudcem stanula nejprve akcionářka Rejchrtová. Šlo o neuznání počtu akcií, k nimž dala zplnomocnění akcionáři Jiříkovi pro tuto valnou hromadu. Vypověděla, že ona  svou plnou moc jen podepsala, vystavit ji měl její manžel a prý omylem do ní napsal svůj počet akcií. Kolik ona sama vlastní harvardských akcií nevěděla. Ovšem toto oprávněné neuznání skvělá právnička Sainerová vede jako jeden z důvodů, proč musí soud usnesení valné hromady zneplatnit. Nějaká fakta pro právníka jejích kvalit  jsou zřejmě pod její rozlišovací schopnost. A stačilo se jen zeptat současného představenstva a dostala by jistě vyčerpávající vysvětlení, takže by nemusela uváděním falešných důvodů zdržovat soud, paní Rejchrtovou, ani všechny ostatní účastníky. Jako další vypovídali Ševčík, Podzimek a Punar, k jejichž výpovědím se lze vrátit až někdy později. Z jediného důvodu – předvolán jako svědek byl i tehdejší předseda představenstva Matějka, soudu se však omluvil, takže se jistě dostaví na jednání příští.

Nebude rozhodně na škodu, vrátit se ještě k nedávné náhradní valné hromadě HPH, na které opět došlo k pokusům otřást pozicí likvidátora společnosti i představenstva. Ševčíkův fámulus akcionář Punar  se dokonce velice snažil protiprávně změnit program valné hromady tak, aby  byl dán prostor Ševčíkovi, aby obšírně pohovořil o trustech a o skvělých vidinách dalších výplat. Samozřejmě, že nevěděl o tom, že likvidátor a představenstvo mají v ruce účetnictví z Daventree Resources Kypr, jinak by se rozhodně o nic takového nepokoušel.  Snažil se však ještě jednou –  usiloval, aby přítomní akcionáři odhlasovali příkaz představenstvu uskutečnit  další výplatu akcionářům jakýmikoliv způsobem – zálohou na likvidační zůstatek, z podvodných trustů i snad dokonce z blokovaného majetku, bez jakéhokoliv ohledu na protiprávnost podobného vyplácení – bez seznamů akcionářů, kteří dostali almužnu z trustů i bez splnění základních náležitostí likvidace. Ale horlivost akcionáře Punara nutno bezesporu ocenit – tolik nezištné obětavosti pro blaho akcionářů! Naštěstí byli přítomní akcionáři uvážliví a takový nesmysl neodhlasovali. Třetím bodem, zato však hlavním v pokusech Punara, byl protinávrh k úpravě stanov, navržených představenstvem. Prosazoval, aby krácení hlasovacích práv nepředstavovalo 0,1%, ale 1% z celkového počtu harvardských akcií, což by znamenalo limit 164 670 akcií. Samozřejmě, že to lidumilný Punar mínil jen a jen ve prospěch akcionářů. Skromně se nezmiňoval, kterých – akcionářů, vlastnících nad 10 000 akcií je v HPH celkem 67 a největší, statisícové počty akcií vlastní Vostrého kyperské firmy. Takže je nasnadě pochopit, o co vlastně šlo. Vostrý by se zmocnil společnosti a ze svého úkrytu na Belize by si s HPH a akcionáři dělal opět co by chtěl.

Jedno se však dalo na této valné hromadě postřehnout – určitou únavu akcionářů ze stále vlekoucí se harvardské kauzy. Není jistě tajemstvím, že celý Harvard byl od počátku zločinným komplotem bývalých estébáků a osob z komunistické nomenklatury, což nakonec potvrzuje i vyšetřování a obvinění Vostrého a Koženého. Nedávné i poslední dny pak dávají víc než jasnou odpověď, kde je pramen té vleklosti – v neuvěřitelné „lhostejnosti“ policejních vyšetřovatelů i státních zástupců, s přímo fascinující vytrvalostí odkládajících záplavu trestních oznámení a obdivuhodně ignorujících skutečnost, že se z Harvardu rozkradlo minimálně na 60 miliard korun a to rozkrádání trvá doposud. Jak je to dlouho, co se v tisku objevila informace, že bývalí estébáci ovládají minimálně třetinu české policie? Za několik dnů další noviny otiskly, že archiv StB je v „péči“ bývalých estébáků. Pak  pojednou přišla aféra šéfa českého Interpolu, který je zřejmě také estébák. Proč by se jinak prokazoval lustračním osvědčením na jiné jméno? Teď je v plném tempu záležitost bývalého českého premiéra Tošovského a jeden z historiků, bádajících v těchto archivech, nepokrytě slibuje další velká překvapení. Podstata věci po sedmnácti letech se zjevuje a po celou tu dobu  se drželi tito prominentní estébáci na klíčových místech, zřejmě především u policie, a drží se jistě ze všech sil i nadále. Je tedy zcela přirozené, že vyšetřování harvardské loupeže se neustále zametá, kam se dá, už déle než deset let. Je proto nějaký div, že justice pracuje tak, jak pracuje, přestože si již před čtyřmi lety dnešní předseda Ústavního soudu JUDr. Rychetský důrazně stěžoval na nepředvídatelnost rozsudků českých soudců? Proč asi po dlouhá léta cosi stále brání reformě českého soudnictví?

Není jasnějšího vysvětlení – žijeme prostě v takovém státě. Přesto se podařilo ledacos v kauze Harvard udělat, především zásluhou mimořádné práce likvidátora doc. Častorála, přestože má pro svou činnost „rozvázané ruce“ teprve od března loňského roku Může se v alespoň trochu civilizované zemi stát, že pražský Městský soud jmenuje likvidátora společnosti a tentýž soud liknavě řešil zpochybňování jeho postavení?  Nicméně – kdo by třeba ještě před rokem věřil, že současné vedení HPH se dostane k originálním dokumentům, dosvědčujícím to nebetyčné rozkrádání majetku českých akcionářů, i s podpisy pachatelů? A nejen k těmto dokumentům…