Jako ilustrace by jistě stačilo jeho tvrzení, že byl odsouzen na objednávku bývalého premiéra M. Zemana, což samozřejmě podle Koženého svědčí o korupci v české justici. Patrně se k němu ještě nedonesla zvěst, že pan Zeman již hezkou řádku let tráví svůj politický odpočinek kdesi na Vysočině, prakticky bez jakéhokoliv vlivu. Samozřejmě, že nevynechal i předsedu trestního senátu soudce Pašku, neboť rozsudek prý ignoruje fakta, dokazuje zneužití „úřední pravomoci“ a je plný lží. Je vskutku skvělé, jestliže takové prolhané individuum a podvodník osočuje ze lží, k čemuž pro přesvědčivost přikládá Paškovo členství v KSČ. Lze se přitom jen ptát, jak dalece se Koženému v „harvardském podnikání“ příčila minulost jeho nejbližších spolupachatelů, Vostrého, Širokého, vysokých důstojníků StB a dalších příslušníků této bohulibé instituce.

Kožený u soudce Pašky vyvozuje, že jeho výrok je “třídním odsouzením svobodného podnikání“, protože takoví soudcové díky své minulosti nejsou schopni ani ochotni rozeznat, že zaplacení obchodu na splátky, započtení pohledávek a zaplacení neveřejně obchodovanými cennými papíry není trestný čin.

Je zřejmé, že nucený pobyt na Bahamách zanechává na myšlení Koženého stále hlubšího postižení, jestliže cíleně nesplácené splátky, podvodné započítávání pohledávek a placení zcela bezcennými papíry, které zatím nikdo neviděl, a účetnictví harvardských fondů nikde nezaznamenalo, pokládá ve svých scestných představách za svobodné podnikání, jaké je dnes v celém světě praktikováno. Jen Koženému pro připomenutí – ani znalec najatý obhájcem nebyl schopen stanovit hodnotu těch neobchodovaných papírů, dokázal jen vágně určit, že to snad nemusela být nula. Kožený tedy zřejmě mínil praktiky světa takových podvodníků, jako je on sám. Patrně se ani nezamyslel nad tím, že trestní senát měl k dispozici přesvědčivé doklady o záměrných podvodech, machinacích se zápočty pohledávek i o jakýchsi směnkách, tzv. Promissory Notes (nikdy nebyly proplaceny), které Kožený cíleně přijímal od svého zlodějského komplice Dingmana.

U 92 obchodních transakcí, jež Kožený v letech 1995 - 96 organizoval, trestní senát zjistil, že ani jednou nebylo za hodnotné akcie českých podniků zaplaceno, že rozkrádání harvardského majetku prováděli s Koženým výhradně kyperský občan Sarris, Široký a Dingman a ukradené finanční prostředky z harvardských fondů mizely ve společnostech Husky, Stratton a Zenko. Jen sám Kožený, jak soud zjistil, tak fondy připravil za pouhé dva roky o 8,2 miliardy korun, samozřejmě za přičinlivé spolupráce předsedů představenstev harvardských fondů, kteří podle Koženého příkazů podepisovali kupní a prodejní smlouvy a jako svědci před trestním senátem nic nevěděli a na nic se nepamatovali. Soud také došel k závěru, že záruka, kterou dala společnost Husky jako aval Koženého směnek, byla organizovaným podvodem. Tedy manévrem, který měl jen zakrýt záměr, že vystavené směnky nebudou nikdy proplaceny.

Pokud jde o obě směnky, které osobně podepsal, i k těm se pochopitelně Kožený vyjádřil ve svém předpokládaném stylu. Prý to není on, kdo je za jejich neproplacení odpovědný, ale tím viníkem je jeho komplic Dingman a společnost Stratton. Nějak přitom zapomněl, že svého času poslal k Evropskému soudu pro lidská práva jakousi stížnost proti svému obvinění, v níž uvedl: „Neschopnost splnit zajištění vlastní směnky v termínu splatnosti nevytváří podvod, ohledně těchto směnek došlo následně k mimosoudnímu vyrovnání“. Evropský soud tuto stížnost samozřejmě zamítl.

O nějakém vyrovnání se ovšem ve svém protestu proti loňskému rozsudku trestního senátu kupodivu Kožený vůbec nezmiňuje a pojednou se jakýmsi scestným odhalením stává tím pachatelem Dingman, neboť směnky prý vydala Dingmanova společnost Stratton. Kožený zřejmě zapomněl, že jestli HPH koupila jeho firma HCMW, pak důvod proč by Stratton kryl Koženého neschopnost zaplatit vydáním směnek, zůstává značně záhadný. Že by Dingman byl tak velkorysým lidumilem? Nebo že Kožený byl a je pouhým bílým koněm, který se svým dirigentům utrhl ze řetězu, až skončil v nuceném exilu na Bahamách?

Ve svém rozhořčení nad tím, jak český soud ztrestal jeho svobodné podnikání zřejmě, přehlédl i další usvědčující závěr trestního senátu. Ten došel ke zjištění, že Kožený dokonce podmiňoval splacení zástavních smluv splněním takových skutečností, které obcházely rozhodnutí českých soudů. Proč se tedy tak obtěžoval, když Evropskému soudu tvrdil, že směnky byly mimosoudně vyrovnány a následně z jejich nesplacení viní Dingmana?