Byla podána žaloba do Štrasburku na Ázerbájdžán, kde při soudním sporu o kupony a vouchery ázerbájdžánské státní instituce jednoznačně nezajistily podmínky spravedlivého procesu. Jen pro připomenutí – zhruba 10 miliónů kuponů a 1,8 miliónu voucherů prodal B. Vostrý jedné bermudské společnosti. Je samozřejmé, že práce na žalobě (možná žalobách) na ČR pokračují.
V Praze proběhlo další soudní řízení HPH proti VSP o vlastnictví nemovitosti v Ohradní ulici, bylo však odročeno, neboť samozřejmě neexistují zatím doklady, které soud požaduje. Městský soud měl také zahájit řízení o žalobě akcionáře Lukšíka, který požaduje odvolání likvidátora doc. Častorála. Zajímavé na tomto žalujícím akcionáři je skutečnost, že se již sedm let nezúčastnil jediné valné hromady HPH. Je však z Hradce Králové, možná že tam mohl najít nepřeberný zdroj mimořádně skvělých informací. Nakonec vždyť ještě i sám M. Pacovský, blahé paměti, velice usiloval o přeložení sídla HPH právě do Hradce Králové. Zřejmě je Hradec pro harvardské záležitosti přímo magické místo. Ovšem řízení bylo odročeno, onemocněl Lukšíkův právní zástupce.
A ještě jednou ze soudní síně – proces s Koženým a s ním obviněnými jeho americkými partnery je podle věrohodných zpráv z USA nařízen na 5. listopadu. Zasvěcení právníci však předpokládají, že řízení bude odloženo na květen příštího roku.
Pokračuje také analýza dokumentů, k nimž se představenstvo dostává v nemalé míře právě po ovládnutí Daventree Resources Ltd. Kypr a rozhodně to není analýza nezajímavá – v těchto dokumentech se objevuje i různá korespondence, z níž jistě budou akcionáře zajímat informace od jakési Dany pro jistého Viktora, týkající se novoročních dárků.
V prosinci 1995 Dana píše Viktorovi:
Prosím o odsouhlasení předání dárků /lahví/, 15 kusů v hodnotě 697 200 Kč těmto pánům. Následuje výčet čtrnácti jmen a závěr: zbývá jedna láhev, buď někoho urči, nebo ji někam uložíme? Mám jim k tomu napsat dopis, nebo jenom novoročenku s Tvojí vizitkou?
Nikoliv, nejde o chybu v ceně lahví, vždyť přece byly určeny pro tehdy vysoce postavené osobnosti – politiky a bankéře, na tom se šetřit nemohlo. Od toho tady byli akcionáři. Kdepak asi skončila ta jedna láhev za tehdejších 46 500 Kč, že by byla ještě někde uložena?
V roce 1996 se vše opakovalo, ovšem už v klasicky harvardské modifikaci, tedy podvodně. Dana píše Viktorovi:
Na základě rozhovoru s J. K. ohledně vánočních dárků pro naše přední činitele prosím o vyjádření k tomuto seznamu (třináct jmen a k tomu dvě s otazníkem). Objednala jsem předběžně 15 lahví „Ludvíka“ s tím, že bychom k tomu přiložili dopis, jako každý rok, podepsaný někým v Tvém zastoupení, kým? J. B. jsem o tom říkala, bude Ti o tom psát.
Viktor vše odsouhlasil, oba otazníky přeškrtnul a připojil vlastní rukou světácké „yes“. Neboť dobře věděl, že člověk přece nikdy netuší, kdy koho bude potřebovat. Za pár dnů následuje další zpráva od Dany:
Prosím o vyjádření – co se týče lahví pro přední politiky, J. B. se zděsil, že s tím výdajem cca 700 000 Kč nebylo počítáno v rozpočtu (počítám 15 lahví „Ludvíka“ jako každý rok + dopis Tvým jménem).
Zděšení J. B. a rozpočet s vždy tak velkorysým Viktorem rozhodně nepohnuly, vše odsouhlasil, patrně podle zásady – malé věci řešme rukou mávnutím. Jistou drobnost však musela řešit i Dana. Zděšení J. B. patrně alespoň částečně zabralo v Praze, takže se obrátila na jistého pracovníka známého pražského lahůdkářství:
Na základě našeho rozhovoru přikládám zpět účet na 675 000 Kč s tím, že prosím o rozepsání částky na dva účty a to následovně: 1. účet bude na 675 kusů dárkových balíčků v hodnotě 500 Kč/1 balíček. 2. účet bude na občerstvení pro 135 osob v hodnotě 2 500 Kč/osoba, v průběhu měsíce prosince. Moc se omlouvám. Ale jistě to znáte.
Dotyčný pracovník to znal patrně dobře a tak se 15 lahví „Ludvíka XIII“ proměnilo v žádané. Jistě není bez zajímavosti, že první účet – dodací list (vrácený) byl zaplacen hotově, nebyl datován a neměl ani další náležitosti. Nicméně problémy ještě neskončily. Za dva týdny byl seznam českých veličin poněkud pozměněn a Dana navrhuje:
Navrhuji poslat p. H. pouze dopis (láhev později nebo vůbec), p. Z. pouze dopis, láhev vloni vrátil.
Takovou opovážlivost Dana samozřejmě nemohla tolerovat – vracet láhev Ludvíka XIII za 46 500 Kč, kdo to kdy v této zemi viděl! O nějakém dalším zděšení J. B. se Dana již nezmiňuje, cena lahví již jistě byla zapracována do rozpočtu.
Z přízemnosti novoročních Ludvíků XIII (i když ne tak docela) vytrhla Dana v říjnu 1997 Viktora následující zprávou:
Dnes mně navštívili dva redaktoři z TV NOVA (nejsledovanější TV v ČR) s tím, že s Tebou chtějí natočit takový Tvůj portrét. Takový „Jeden den s Viktorem“. Podnět jim k tomu dal pořad s W. o jeho životě, ze kterého vyšel W. jako národní hrdina. Domnívají se, že Ty si zasloužíš pořad také a mnohem lepší. Dělalo to na mne dojem, že mají opravdu zájem natočit s Tebou seriózní pořad. Dále prosím o stanovisko, zda budeme i v letošním roce kupovat nějaké lahve pro naše politiky? Jestliže ano, tak mi sděl, komu je chceš darovat.
Zmínění redaktoři zřejmě zamýšleli učinit z Viktora hrdinu nadnárodního (když W. vyšel jako národní a Viktor měl být mnohem lepší), ale to byl vzhledem k avízované serióznosti nesporně záměr nad síly jakéhokoliv televizního giganta.
S koncem roku 1997 vznikl kolem lahví Ludvíka XIII další problém a tak se Dana obrací na Viktora:
Lahve mám jít zítra koupit (jedná se o 14 lahví za cca 600 000 Kč). Komu je vlastně máme dát, máme počkat až na novou garnituru…? Rozhodni co s tím. Upřímně řečeno jsem z toho trošku smutná, protože jsem lahve objednala a na zrušení objednávky je dost pozdě…
Ať už vzal Viktor naprosto pochopitelný a oprávněný smutek Dany na vědomí či nikoliv, jak rozhodl, se zatím neví, jeho odpověď ještě někde leží. Nicméně problém to byl rozhodně nadmíru zapeklitý. Vzhledem k Viktorově velkorysosti to asi vyřešil tím nejjednodušším způsobem. Neboť člověk nikdy neví… Aby toho přetěžkého rozhodování neměl Viktor málo, tak hned v lednu 1998 od něj Dana žádá další vyřešení pozoruhodného problému:
Na základě rozhovoru s paní Dr. Ch. potřebuji vyjádření k těmto věcem, ne že bych Dr. Ch. nevěřila, ale potřebuji stanovisko, abych všechno mohla zrealizovat. Pan Prof. B. si koupí 2 letenky do USA za dcerou a my mu je proplatíme (staral se o dědu). Pan Dr. K. píše knihu, do které píše i Tvoje maminka příspěvek, zažádá o sponzoring knihy cca 400 000 Kč (staral se o dědu). Na závěr Ti sděluji, že nám Tvůj vánoční dárek (láhev) vrátil pan Z. (zřejmě v souvislosti se zprávami, že je alkoholik) a pan Š. Co s nimi mám dělat?
Tady ovšem není jasné, s kým Dana neví, co má dělat. Jak jí asi Viktor poradil? Když se tento pouhý vzorek rozhodně naprosto nevyhnutelných Viktorových výdajů sečte, je tu odpověď všem, kdož nevěří, že Viktor je dnes málem bezdomovcem. Neboť podnikat v této zemi bez takových skromných pozorností a různého sponzorování…?
Lze se tedy divit, když někteří naši „úspěšní“ podnikatelé pohodlně mizí přímo pod rukama nebohé české policie raději do přívětivějšího zahraničí?