Předseda senátu JUDr. Paška pak stanovil vynesení rozsudku na 9. července t.r. Toto trestní řízení trvalo od února
Další soudní řízení proběhlo v pondělí, kdy byly projednávány Městským soudem v Praze žaloby na neplatnost náhradní valné hromady HPH, konané v dubnu 2004. Po dvou a čtvrt hodinách ukončila soudkyně Karpíšková zcela náhle dokazování s tím, že po doručení závěrečných návrhů stran bude do měsíce vyhlášeno závěrečné usnesení.
Skončilo také řízení Vrchního soudu, v němž HPH uplatňoval náhradu škody, způsobenou Ševčíkovým představenstvem, které čtvrt roku po svém platném odvolání valnou hromadou uspořádalo v únoru 2004 svojí valnou hromadu. Vrchní soud potvrdil usnesení první instance, která žalobu HPH zamítla s tím, že odvolané představenstvo svolalo valnou hromadu oprávněně. Vrchní soud uznal, že usnesení valné hromady z 12. 10. 2003, na které byl Ševčík a jeho představenstvo odvoláno, jsou platná, tedy že byli odvolání právoplatně. Nicméně došel k závěru, že v době svolání Ševčíkovy valné hromady (4. 2. 2004) panovala v HPH nepřehledná situace o personálním odsazení obligatorních orgánů, proto tedy byli žalovaní Ševčík a spol. v dobré víře, když svolali svoji valnou hromadu. K čemuž Vrchní soud dodal, že svolání valné hromady je výkonem oprávnění a zároveň povinností.
V roce 2004, před valnou hromadu 29. 4. 2004, kterou svolalo již nové vedení HPH, podával Ševčík návrh na předběžné opatření právě proti novým členům statutárních orgánů HPH, což se dostalo až před tentýž Vrchní soud. Ten pak Ševčíkův návrh odmítl s tím, že návrh byl podán osobou neoprávněnou. Akcionáři asi budou marně hloubat jak je možné, že Ševčík je u stejného Vrchního soudu při podání návrhu na předběžné opatření osobou neoprávněnou, při pořádání neoprávněné valné hromady, která stála společnost 1,5 miliónu korun, pojednou začne fungovat dobrá víra a akcionáři jednoduše přijdou o část svého majetku. Cesty české justice jsou stejné jako ty boží – prostě nevyzpytatelné.
Harvardská loupež ovšem nežije svým vytrvalým životem jen V České republice. Slovenský deník SME v úterý 11. května 2010 otiskl článek „Harvardský“ tunel z Plastiky. Líčí jak v době, kdy byl slovenský ministr Jahnátek ještě generálním ředitelem Plastiky a v představenstvu Juraj Široký, pravá ruka Koženého i Vostrého, zmizelo z Plastiky 62 miliónů korun. Údajně neznámá osoba vypracovala pro jisté kyperské firmy a další, sídlící na Panenských ostrovech, zprostředkovatelské smlouvy a ty pak ředitel Jahnátek podepsal. Policejní vyšetřování však ukázalo, že k žádnému zprostředkování nedošlo a že ani část deklarovaných služeb nebyla splněna. SME k tomu uvádí, že podvod se stal a Jahnátek i Široký byli při tom. Policie zjistila, že milióny šly na adresu firmy, která byla zapojena do Koženého podvodů. Nakonec policie trestní stíhání zastavila z důvodu promlčení, neboť vyšetřovatel nakonec dospěl k závěru, že trestný čin se nestal. Následující den se pak SME v dalším článku zabývá vzájemnými vazbami ministra Jahnátka s Jurajem Širokým.
Harvardské nakládání s cizím majetkem zřejmě kvete téměř po celé Evropě. Představenstvo HPH má dokument, který potvrzuje, že T. Ševčík ještě v době, kdy byl předsedou představenstva HPH, převzal na Kypru od Daventree Resources Limited, Kypr 13 tisíc dolarů, z nichž 7 tisíc bylo pro předsedkyni dozorčí rady J. Sainerovou a tři tisíce pro B. Vostrého. Bylo by jistě zajímavé vědět, kam zmizely zbývající tři tisíce. Jen pro zajímavost – v té době 7 tisíc dolarů představovalo 212 tisíc korun. Akcionáři si jistě vzpomenou, jak se jim na valných hromadách do roku 2003 tvrdilo, že členové představenstva a dozorčí rady pracují v těchto orgánech zcela zadarmo. A jistě nebudou ani v nejmenším přemítat, zda tento příjem J. Sainerová řádně zdanila. Vždyť průzračnost jejích úmyslů a až dojemná péče o akcionáře, kterou předvádí v každé své žalobě, by jakoukoliv pochybnost rozhodně nepřipustila.