Není zvykem na těchto stránkách reagovat na zlobné zoufalství Koženého a Vostrého spolupachatelů harvardského loupení a zabývat se podobnou nechutností, jaká jen může vzejít ze záští bývalých estébáků a jejich oddaných kompliců. Tady však stačí jen pouhá strohá řeč jednoznačných čísel.
V roce 2001 vedení HPH, řízené Pacovským a pod „dohledem“ Sainerové a její dozorčí rady, mělo 13 miliónů výdajů, z nichž jen 7 miliónů zaplatilo Koženého firmám Harvard Group a HBS, za 2,6 miliónu byl pořízen audit, finanční poradenství a jakési těžko definované distribuční a PR služby přišly na 1,5 miliónu.
V roce 2000 a 2001 stály mobily Pacovského a Vostrého pakatel – pouhého půl miliónu. V roce 2002, kdy se řízení HPH ujal Ševčík, služby HG a HBS citelně podražily a stály 11 miliónů, zahraniční cesty přišly zhruba na milión, právní služby na tři milióny a celkem výdaje vzrostly na 17 miliónů. Ty tři milióny za právní služby zřejmě představuje měsíční paušál jedné nepříliš známé pražské advokátní kanceláře, který činil 315 tisíc korun, prakticky za naprosté nicnedělání. Kde byl v té době náš udatný zbabělec, aby se s podobnou vervou pustil do tehdejšího skutečného rabování společnosti? Nutno však při této otázce vzít v úvahu, jak přetěžko se zvedá „hlas spravedlivého“ když takové rabování představuje vlastní tučný profit.
Pro srovnání náklady za uplynulé dva roky, kdy se již likvidátor Častorál mohl plně ujmout své funkce. V roce 2007 činily výdaje 7,3 miliónu, z čehož dva milióny představovaly tuzemské právní služby. Není bez zajímavosti, že bývalá předsedkyně dozorčí rady HPH J. Sainerová ve svém návrhu na odvolání likvidátora, osočuje prof. Častorála právě z neúměrných nákladů na právníky. Jejich měsíční paušál 315 tisíc ji však nechával kupodivu netečnou. Rozsah právních služeb v roce 2007 jistě jednoznačně dokumentuje skutečnost, že za soudní poplatky bylo nutno zaplatit 3,4 miliónu korun. A na tomto rozsahu je patřičným dílem zúčastněna právě J. Sainerová, která spolu se Ševčíkem žaluje každou valnou hromadu společnosti od chvíle, kdy byli odvoláni z funkcí. Přitom kupodivu Sainerové nevadí, že po odvolaném představenstvu Ševčíka, a tedy i po ní, zůstaly tučné dluhy, které likvidátor Častorál musel zaplatit – třeba 560 tisíc pro Středisko cenných papírů a jeden milión za podvodnou valnou hromadu, kterou Ševčík uspořádal v únoru 2004 už po svém odvolání. Současné představenstvo pořádá valné hromady za zhruba 200 tisíc korun. Proč Ševčíkova VH musela být pětkrát dražší, to ví samozřejmě jen on sám. V roce 2008 největším výdajem bylo 5 miliónu za právní služby v zahraničí, což byla nutnost při krocích směřujících k navrácení částí ukradeného harvardského majetku a pro zahájení soudního projednání ve věci kyperských trustů. Ostatní náklady zůstaly prakticky na úrovni roku 2007.
„Hlas spravedlivého“ z internetových Názorů ve svém nadirigovaném rozhořčení kupodivu zapomněl na jednu skutečnost. Na účtu jihočeského advokáta Bayera je stále uloženo a naštěstí zablokováno 20 miliónů dolarů. Z této sumy bývalý vyšetřovatel Láska povolil Bayerovi inkasovat úroky. Pouhé jedno procento z této sumy při současném kurzu představuje 4 milióny korun, za roky, po které je tato částka v Č. Budějovicích uložena (včetně roku letošního) to jedno procento znamená 28 miliónů korun a úrok je rozhodně vyšší. Kampak asi ty milióny putují?
Obviňovat bez důkazů a dokonce pronásledovat jen za vykonstruovaný úmysl cokoliv spáchat, to byly přece náležitě podlé, ale všeobecně oblíbené estébácké praktiky, které přinášely uznání a samozřejmě odměny. Po letech systematického lhaní, rozkrádání a podvodů nakonec těžko od harvardského gangu čekat cokoliv jiného.