Právním zástupcem žalobce Lukšíka, který se opět nedostavil, byl tentokrát M. Pacovský, jenž se svého času neoprávněně vydával za likvidátora HPH a byl jedním z navrhovatelů podvodného konkursu na HPH. Lukšík v odvolání poukazoval, že první instance nesprávně věc posoudila a dovolával se nepřezkoumatelnosti z toho důvodu, že při této žalobě jako akcionář musí dokazovat pochybení a nesprávné postupy likvidátora, přičemž nemůže mít dostatek informací a že právě likvidátor se musí plně obhájit. Uvedl také, že osmiletá likvidátorova nečinnost dokazuje oprávněnost jeho žaloby. Což žalobcův právní zástupce Pacovský náležitě rozvedl.
Žalující akcionář nemůže snášet důkazy o pochybění likvidátora, naopak je povinností likvidátora doložit co vše dělal. Čekal jsem inventuru všeho, co pan Častorál dělal, ale nic jsem ve spise nenašel. Od prosince roku 2000 je likvidátor Častorál jedinou trvale zapsanou osobou v obchodním rejstříku, tak mohl konat. Ovšem likvidátor volil jen metodu sporů a trestních oznámení, přitom místo toho mohl volit jiný bezkonfliktní postup. Na mě bylo podáno 37 trestních oznámení a všechna byla odložena. Samozřejmě nezapomněl Z. Častorála soudnímu senátu vylíčit jako naprosto neschopného, zcela nezkušeného likvidátora, bez ekonomických znalostí, tedy jako likvidátora, který svou funkci za žádnou cenu nemůže zvládnout a proto musí být odvolán.
Tady ovšem M. Pacovský poněkud senát Vrchního soudu mystifikoval. Likvidátor HPH na něj rozhodně 37 trestních oznámení nepodal, ani nebyla všechna odložena, neboť výsledkem jednoho trestního oznámení, podaného opravdu likvidátorem bylo, že se M. Pacovský musel panu Častorálovi omluvit.
M. Pacovský pak na senát vytasil argument skutečně mimořádného kalibru. Žalující akcionář Lukšík prý sice mohl vystoupit na valné hromadě se svými dotazy, ovšem v tomto případě to prý nebylo možné, protože likvidátora jmenuje stát a ten musí na jeho práci dohlížet, zatímco při likvidátorovi zvoleném valnou hromadou to možné je. Což zřejmě mělo být krkolomným vysvětlením, proč žalobce Lukšík se od roku 2000 nezúčastnil jediné valné hromady HPH, třebaže není rozhodně drobným akcionářem HPH. Ovšem i tady M. Pacovský značně zkreslil skutečnost, nebo si jen ledabyle přečetl argumentaci žalobce Lukšíka, jenž uvedl, že se pro svou značnou chudobu nemohl valných hromad zúčastňovat, neboť to bylo pro něj příliš finančně náročné. Ta chudoba Ing. Lukšíka musí být vskutku mimořádná, neboť z výpisu živnostenského rejstříku v ARES vyplývá, že Ing. Lukšík je revizorem Nadačního fondu pro rozvoj endokrinologie od roku 2007 a také jednatelem softwarové firmy FISKo, s. r. o. od roku 2003. Dále je ekonomickým subjektem pro činnost účetního poradce i vedení účetnictví a také vedení daňové evidence, poradenství v oblasti hardware, účetní a auditorské činnosti a poradenství v oblasti podnikání a řízení. Přitom rozhodně není pouhým drobným akcionářem HPH, takže je přímo s podivem, že i vzdor jeho nuzné situaci není schopen za rok našetřit několik desítek korun na cestu autobusem na valnou hromadu.
JUDr. Krutský, právní zástupce žalovaného likvidátora Z. Častorála, byl stručný. Poukázal na skutečnost, že právě M. Pacovský byl autorem návrhu na konkurs HPH, který měl akcionáře společnosti připravit o jejich právo na výplatu likvidačního zůstatku a dodal, že Pacovský byl také autorem dovolání, když Vrchní soud podvodný konkurs na HPH zrušil. Upozornil také senát na skutečnost, že v Lukšíkově žalobě zcela chybí konkrétní argumentace i jakýkoliv náznak návodu na jiné možné postupy v záležitostech HPH. Především však zdůraznil, že právě zásluhou práce prof. Častorála probíhá již déle než rok před senátem Městského soudu v Praze trestní řízení s Koženým a Vostrým, kteří jsou žalováni z podvodu ve výši 16,3 miliardy korun.
Po krátké poradě pak senát Vrchního soudu vynesl své rozhodnutí – usnesení první instance se potvrzuje s tím, že likvidace takové společnosti a řešení osudu takového majetku je velmi náročné. Vše procházelo letitými spory a vyměnit likvidátora lze jen za závažné porušení povinností. Dovolání je možné podle příslušného paragrafu. Tím za 45 minut pokus akcionáře Lukšíka odstranit z HPH likvidátora Častorála skončil. I když akcionář Lukšík má ještě možnost dovolání. Ovšem jak by při své osudové chudobě mohl hradit další soudní náklady, když jen jednání první instance pro něj znamená možné náklady přes 13 tisíc korun, za což by mohl jezdit na valné hromady dvacet let. Je ovšem také možné, že si pro své výboje proti likvidátorovi může třeba získat i nějakého sponzora. Je na místě také dodat, že nejde o jediný pokus odstranit likvidátora Častorála. U Městského soudu v Praze leží další prakticky stejné žaloba, jejíž autorkou je bývalá předsedkyně dozorčí rady HPH J. Sainerová. A lze očekávat, že ani její pokus nebude jistě poslední…