Rozesílanými dopisy a telefonicky se domáhá, aby mu akcionáři poskytli pro tuto náhradní VH, svolanou na 19. 1. 2007, plné moci a aby také vypověděli plné moci, které případně udělili Ochrannému sdružení malých akcionářů – OSMA. Několik těchto dopisů, které doplňují i telefonické informace o Punarově naléhání, má představenstvo společnosti k dispozici a došlo k názoru, že se tentokráte pan Punar zřejmě dopustil i trestného činu, např. zneužíváním neoprávněně držených osobních dat akcionářů a když akcionářům sděluje, že předseda HPH K. Staněk  účelově lže, aby si „upevnil pozici vůči nám malým akcionářům“.  Zřejmě proto se J. Punar svěřuje: „obávám se nejhoršího“. Čeho, to ovšem, pro svou patrně vrozenou skromnost, už nesděluje.

Tvrdí však, že na valné hromady jezdí už jen malí akcionáři, kteří vlastní 4 procenta akcií ze základního kapitálu společnosti, proto prosazuje, aby bylo zrušeno krácení hlasovacích práv na 0,1% a zvýšeno na 1%, čímž by právě tito malí akcionáři, reprezentující ta pouhá 4%,  mohli prosadit svou vůli při hlasování.  Zatím to však stanovy  krácením na 0,1% neumožňují, takže svou vůli „naopak může velmi snadno prosazovat pan Staněk, předseda HPH a předseda OSMA“.

Není to poprvé, co se J. Punar o něco takového pokouší. V roce 2001 dosáhl v úzké spolupráci s bývalým estébákem a pak bývalým generálním ředitelem HPH J. Novým slibem výplaty 600 Kč na akcii  toho, že několik akcionářů, kteří vlastnili desetitisíce akcií HPH  vypovědělo OSMĚ plné moci, čímž OSMA ztratila část ze tří procent, kterými mohla alespoň částečně ovlivňovat dění ve společnosti. Výsledek na sebe nedal dlouho čekat – v roce 2002 už byl Harvard připraven o nejméně 232 miliónů dolarů, které byly tehdy převedeny do rukou  B. Vostrého. Což podle tehdejšího kurzu 38 Kč za dolar představovalo více než 8,5 miliardy korun.

Ostouzení a pomluvy a plané slibování, to je zřejmě vše, čeho je dnes J. Punar schopen. Nakonec akcionáři, kteří byli na poslední valné hromadě, jistě pamatují jeho vystoupení, kdy velice hrubým způsobem, nactiutrhačně a bez jakékoliv stopy zahanbení či dokonce zbytků obecné slušnosti veřejně ostouzel člena představenstva pana M. Husníka. Učinil tak vskutku odvážně, jak se na pravého muže sluší – v nepřítomnosti pana Husníka. Kupodivu se přitom zapomněl zmínit, proč mu pan Husník tolik nevadil v době, kdy s ním byl J. Punar v tehdejším představenstvu. Došel nedávno dokonce tak daleko, že jej bývalá předsedkyně dozorčí rady J. Sainerová sice původně požadovala jako svého  svědka  pro  svou žalobu  na VH z  října  2003, ale při dalším soudním jednání  ho zase zatvrzele odmítala a jako důvod soudu uvedla, že Punar je každou chvíli na jiné straně. J. Sainerová zřejmě ze zkušenosti ví, o čem mluví, nakonec stačí vzpomenout, jak vehementně se J. Punar  zprvu zastával V. Koženého, pak i dokonce M. Pacovského, když ten byl odvolán v r. 2002 z představenstva a teď zase prosazuje, aby B. Vostrý  opět ovládl HPH. Jistě jen z pusté neznalosti.

Dále pak J. Punar ve svém dopise uvádí, že „pan Staněk účelově lže, když píše, že plné moci potřebuje k přehlasování kyperských společností, které zastupuje pan Tomáš  Ševčík a že lze očekávat pokusy B. Vostrého a T. Ševčíka o ovládnutí hlasování a odvolání současných statutárních orgánů HPH“. Zdá se, že J. Punar je těžce stižen krátkou pamětí, nebo spíš spoléhá na to, že mnozí akcionáři na poslední VH nebyli, takže nevědí, že právě o to se T. Ševčík, pověřený jakousi neidentifikovatelnou osobou, označující se za B. Vostrého, zastupovat několik kyperských společností, velice usilovně pokoušel, dokonce žádal o doplnění programu  o body – odvolání a volba představenstva společnosti. Což lze pochopitelně nějakou formou očekávat i tentokrát.

Zřejmě v takovém očekávání je i sám J. Punar, proto ve svém dopise uvádí, že prý pravda je taková, že kyperské společnosti, které jsou pravděpodobně pod kontrolou mezinárodně stíhaných osob pro podvody v HPH, tedy B. Vostrého a V. Koženého, jsou již několik let vyřazeny  pro porušení ustanovení obchodního zákoníku z veškerého hlasování na VH. Je to jen bohapustá mystifikace, které se  J. Punar dopouští patrně pro svou hlubokou neznalost,  lze se ovšem i  domnívat, že tak možná  činí v horlivém plnění jakýchsi příkazů. Pokud by šlo o neznalost, tu by J. Punar neprokazoval poprvé. Není to tak dlouho, co se mezi akcionáři snažil vyvolat dojem, že prý likvidátor Častorál je zcela neschopný, že je třeba soud přesvědčit, aby ho odvolal a do likvidátorské funkce jmenoval nějakou renomovanou firmu. Že podle zákona musí být likvidátorem jakékoliv společnosti fyzická osoba, to je patrně pro J. Punara pod jeho rozlišovací schopnosti. Že likvidátor svým nekompromisním přístupem vadí V. Koženému a B. Vostrému a jejich prodejným přisluhovačům je zcela zřejmé.

Pravda o vyřazení kyperských společností z hlasování je však poněkud jiná než Punarova verze. Při poslední valné hromadě byl T. Ševčík pověřen zastupovat čtyři kyperské firmy, ovšem ty nebyly vyřazeny „z veškerého hlasování“, neboť oznámily jednání ve shodě.  Což lze pochopitelně očekávat i na VH 19. 1. Stačí prosté počty, aby záměr J. Punara s prosazováním zvýšení omezení hlasovacích práv  byl zcela jasný. Při omezení hlasovacích práv na 1% by Koženého Vostrého kyperské firmy měly na valné hromadě 14% a tak by zcela jednoznačně prosadily  všechno, o co Kožený a Vostrý usiluje. A o co jim jde, to poznal každý okradený akcionář HPH z vlastní velmi trpké a letité zkušenosti.

Velice dojemně pak J. Punar sděluje, jak ho současný stav HPH mrzí, neopomíná se ovšem okamžitě postavit  do role velkého ochránce práv malých akcionářů, dokonce za iniciátora změn, které ve společnosti nastaly, aby vzápětí předsedu představenstva HPH  K. Staňka nařkl z využívání zkreslených argumentů. Jako důkaz uvádí, že v žádném případě nelze vyčíslit likvidační zůstatek na akcii 1500 Kč, jak to činí K. Staněk, ani brát vážně tvrzení likvidátora doc. Zd. Častorála, že zatím usiluje o 33 miliard, ukradených z Harvardu. Podle J. Punara  škodu způsobenou  HPH a tedy i akcionářům představuje pouze a právě těch 16 miliard, pro které jsou Kožený a Vostrý obžalováni, dokonce velkoryse připouští, že by to mohlo být  „asi i více“.  O kolik více? O milión, o dva? O miliardu, či desítky miliard?  J. Punar sice nemá  gigantickou harvardskou loupež nijak zdokladovanou, nicméně spolehlivě ví, že likvidátor nemá pravdu, rovněž tak představenstvo  a dozorčí rada. K jeho smůle má ovšem představenstvo HPH doklady, dosvědčující kolik bylo nebo mělo být v HPH majetku a jeden z nich bude také akcionářům na VH 19. 1. předložen.

Ve svém dopise akcionářům jde J. Punar dokonce tak daleko, že osočuje vedení HPH z chyb, které komplikují práci soudů a policie, jinými slovy – vedení společnosti veškeré vyšetřování a soudní řízení zdržuje. Největší chybou bylo prý, když nebyly proplaceny J. Matějkovi, který  v Praze hájí zájmy Koženého a se kterým J. Punar  několik let v záležitostech HPH úzce spolupracoval, fiktivní pohledávky v řádu více jak dvou desítek miliónů. Pak by prý nedošlo k návrhu na konkurs a nemuselo se proti i podle Punara podvodnému konkursu tolik  bojovat a ztrácet tak čas. Měly se prý včas rozporovat Matějkovy falešné pohledávky, ovšem už neříká jak, když je Matějka u soudu uplatnil za Koženého firmy tajně a dokonce jako tehdejší předseda představenstva HPH utajil i vydání platebních příkazů, aby prošla lhůta k jejich rozporování. A utajil vše nejen před likvidátorem HPH, ale i před samotným Punarem i celým tehdejším představenstvem a dozorčí radou. Pokud jde o Punarem uváděné komplikace jež způsobuje představenstvo či likvidátor, i k tomu bude na valné hromadě podáno patřičné vysvětlení, neboť jde o zcela zavádějící tvrzení.

Ovšem tu pravou perlu si J. Punar ponechal až téměř do závěru svého dopisu a nelze akcionáře, kteří jeho dopisem nebyli poctěni, o ten zážitek ochudit. Proto budiž ten politicko poetický skvost uveden:

Stanovy jsou pro nás akcionáře jako Ústava země pro občany. Pokud budou stanovy HPH opakovaně účelově upraveny ve prospěch pana Staňka a vedení HPH, ztrácíme tím základní právo akcionáře vyjadřovat se a hodnotit práci představenstva, dozorčí rady  a likvidátora (rozuměj odvolat je podle direktiv B. Vostrého). Obrazně řečeno, staneme se loutkami nedemokratického režimu bez možnosti emigrace. Prodej akcií nám zamezuje mnoho let nemožnost převodů v SCP a je pro nás akcionáře jakási železná opona, která nás chrání, ale zároveň vězní.

Co k tomu dodat? Slova chybí - do Harvardu se s Punarem vrátila Husákova normalizace.