Jak T. Ševčík, tak i J. Punar přitom samozřejmě věděli, že představenstvo nemůže v průběhu valné hromady měnit její program. Jestliže by tak učinilo, byl by to jen důvod k žalobě na neplatnost usnesení této valné hromady, čehož by Vostrého spolupachatelé nepochybně využili. Navíc T. Ševčík zveřejňuje jako údajný správce těchto trustů své informace na internetových stránkách a představenstvo mělo navíc vážné pochybnosti o tom, zda by informace, které chtěl T. Ševčík přítomným akcionářům sdělit, odpovídaly skutečnosti. Tyto pochybnosti totiž vyvolávají dokumenty, které má představenstvo HPH k dispozici.
Ve „Sdělení správce trustu“ (z 30. 4. 2006), za kterého se T. Ševčík vydává, je uvedeno:
„Daventree Resources Kypr získala z Kantupanu 139,6 miliónů dolarů, z nich je 20,1 miliónů na účtu advokáta Bayera a do trustu č. 1 bylo převedeno 114,5 miliónů dolarů.“
Z jakého asi důvodu opomenul T. Ševčík sdělit, kam se podělo zbývajících 5 miliónů dolarů. Dalším údajem je, že bylo do konce roku 2004 vyplaceno 118 953 podílníků celkovou sumou 45,413 miliónů dolarů. Ve svém sdělení T. Ševčík prohlašuje, že
„...důležité je, jestli prostředky připadající na akcie kyperských společností připadnou jim (pozn. OSMA - podílníkům), nebo HPH, to záleží především na vedení HPH a jeho likvidátorovi“.
Hned k tomu dodává:
„...pokud je však HPH nečinné, tak si zřejmě myslí, že kyperské společnosti mají své prostředky získat a že tedy nenáleží jim, potažmo jejich akcionářům.“
Je přímo obdivuhodné, jak Ševčík jasnozřivě ví, co si kdo myslí a jak brilantně tuto přímo obdivuhodnou estébáckou jasnozřivost ovládá. Nehorázností takových tvrzení doslova překonává i sám sebe.
Jistě by nebylo od věci, kdyby Ševčík na svých internetových stránkách vysvětlil, proč s Vostrým chce zase do HPH vracet ukradený majetek a proč falešně tvrdí, že vrácení tohoto majetku do HPH záleží jen na vedení HPH a likvidátorovi. Přitom vždy zatvrzele bránil a brání zrealizování likvidace a ukradený majetek je před likvidátorem nadále ukrýván téměř po celém světě. Že by zapomněl, jak při svých svědeckých výpovědích před soudem tvrdil, že trusty sice patří HPH, ale jejich majetek nikoliv. Tak jak by pojednou mohl takový majetek HPH připadnout? Přitom je prosté řešení zcela nasnadě. Jestliže Ševčík tvrdí, že trusty patří HPH, proč je tedy jednoduše nepředá likvidátorovi, aby byly zahrnuty do likvidační podstaty? Zřejmě proto, že tzv. trust č. 1 ovládá Vostrý a tzv. trust č. 2 byl již dávno „svěřen“ slovenským firmám, ovládaným J. Širokým, jenž byl svého času trustovým protektorem. Jak už bylo řečeno i tento bývalý československý estébák si přece také musí přijít na své.
Ševčík ve svém sdělení zcela záměrně zamlčuje skutečnost, že několik kyperských společností již v roce 2003 vyplatil. A to Deneb, Berio a Harms (kyperské společnosti) a k tomu ještě, z důvodů známých jen T. Ševčíkovi a Vostrému, také firmu Intesunion, která byla vzápětí poslána do likvidace. Možná proto, aby ten vyplacený podíl mohl co nejrychleji zmizet. Jen těmto čtyřem společnostem bylo vyplaceno celkem téměř 12 miliónů dolarů (v tehdejším kurzu 317,5 miliónu korun), tedy více jak čtvrtina z celkové sumy 45,413 miliónů dolarů. Je asi zbytečné dodávat, že tyto kyperské společnosti patří B. Vostrému.
Kupodivu ve sděleních, které Ševčík zveřejňuje na trustových stránkách, není jediné slovo o účetních závěrkách a jejich auditech za roky 2002, 2003 a 2004. Tedy v době, kdy si Ševčík s Vostrým dělali s trusty, co chtěli, což ukončil až kyperský soud jmenováním D. Ioannidese nuceným správcem trustů.
Vysvětlení lze najít v marné snaze D. Ioannidese převzít kontrolu nad veškerých majetkem trustů, tedy i s účetnictvím a všemi doklady k trustům, jak nařídil kyperský soud. Především pak v korespondenci s Daventree Trustees Ltd., jejímiž řediteli jsou T. Ševčík a jakási paní Ch. Sarris, třebaže původně byl jako druhý ředitel českým akcionářům oznámen P. Sarris, kyperský advokát. I sám nucený správce se podivil, z jakého titulu paní Sarris s ním ve věci trustů a předání jejich majetku a dokladů jedná.
Na žádost o předání trustů dostal nucený správce od paní Ch. Sarris zprávu (3. 6. 2005), že mu veškeré dokumenty k trustům byly poslány. Nedostal samozřejmě nic a tak vymáhal dál. Další odpověď paní Sarris zněla (30. 6. 2005), že společnost Daventree Trustees Ltd., pověřená spravováním majetku trustů, žádné originální dokumenty nemá, neboť je drží T. Ševčík.
Nucený správce se proto ptal:
· Co se stalo s originálními dokumenty ve dnech od 3. 6. do 30. 6.?
· Proč tyto originální dokumenty nejsou bezpečně uloženy v Daventree Trustees Ltd.?
· Proč právní listiny týkající se majetku v hodnotě desítek miliónů dolarů byly odeslány mimo teritorium Kypru do České republiky?
· Z jakého titulu T. Ševčík drží majetek trustů?
K majetku trustu č. 2 dostal nucený správce od paní Sarris pozoruhodnou odpověď (červen 2005):
„...jedná se o vypořádání, které – pokud bude vůbec fungovat - budou to prostředky, které budou v budoucnu do trustu přicházet. V současné době tomu tak není, pokud je nám známo.“
Není to pozoruhodné - dva roky po založení trustu č. 2 si jeho údajná ředitelka není jistá, zda tento trust bude fungovat, zda je v něm vůbec nějaký majetek a tvrdí, že do tohoto trustu budou prostředky možná teprve přicházet. Lze se divit, že Ševčík bleskově sebral veškeré trustové dokumenty, aby se k nim nucený správce a kdokoliv jiný za žádnou cenu nedostal? Nepřipomíná Ševčíkovo jednání na Kypru způsob, jakým jeho představenstvo i ta předcházející, odmítaly likvidátorovi prof. Častorálovi předat byť jediný doklad k HPH?
Není to jediná pozoruhodnost v odpovědích paní Sarris. V jednom ze svých sdělení nucenému správci oznamuje
„Daventree Trustees Ltd. je kyperskou společností a neexistuje na Belize. Adresa v Belize, která je používaná, je pouze korespondenční adresou.“
Zdálo by se to příliš krkolomné, aby korespondence pro Ševčíka putovala třeba z Prahy na Belize a odtud zpět do Evropy na Kypr. Nelze ovšem zapomenout, že přece Vostrý z Belize trusty řídí, přiděluje jim fiktivní majetek a podobně fiktivní peněžní prostředky, takže musí o všem vědět jako první. Že trust č. 2 má dluh 1,2 miliónu dolarů je zřejmě taková banalita, že nestojí ani za to, aby to v internetových sděleních českým akcionářům bylo zaznamenáno.
Třebaže nucený správce nedostal od trustového správce žádné originální doklady, podařilo se mu zjistit, že v hlavní účetní knize (tu se zřejmě Ševčíkovi nepodařilo z Kypru odvézt), v níž jsou zaznamenány cizí směnky, je v trustovém majetku těch směnek docela dost. Jedna směnka na 11,5 miliónu dolarů dokonce už v roce 2004 byla propadlá. Dalších devět směnek, které začaly být přijímány už v roce 2002, představuje sumu 22 miliónů dolarů, a nikdo je nesplácí. Není ten Kožený skvělým učitelem? K tomu nucený správce zjistil, že suma krytá směnkami v roce 2004 vzrostla o dalších 8 miliónů dolarů. Mezi vystavovateli těchto směnek jsou firmy Váhostav, Chemolak, Plastika a další, tedy firmy, které na Slovensku ovládá J. Široký. Jak už bylo řečeno, i on musel mít ze zřejmě ukradeného harvardského majetku svůj díl. Tomu nasvědčuje poznámka nuceného správce
„...zdá se, že příslušné dluhy byly registrovány na název Druhá strategická (firma J. Širokého) u bank na Slovensku, jako například Tatra banky.“
Nucený správce byl zřejmě ve vymáhání trustových dokumentů a právních listin důsledný, takže nějaké doklady nakonec od paní Sarris obdržel. Nemohl však být vůbec spokojen, neboť všechno byly zcela bezcenné kopie, které pro jeho funkci neměly žádnou cenu. Dál tedy vyžadoval originály a zajímal se o skutečnost, proč v roce 2004 trust č. 1 zvýšil své investice z 13,9 miliónu dolarů na 23 miliónů a domáhá se dokladů, proč v roce 2003 v tomto trustu finanční částka 59 miliónů dolarů klesla na 48 miliónů. Není jistě bez zajímavosti, že v internetových sděleních T. Ševčíka není o těchto investicích a zmizení 11 miliónů dolarů ani slovo, stejně tak jako o po léta nesplácených směnkách.
Nucený správce je sice neúnavný, nicméně není mu to nic platné. Marně z paní Sarris vymáhá originály dokumentů z období před založením trustů, k tomu sděluje, že nemá žádné účetnictví trustu č. 2 od jeho založení do rozhodnutí soudu o nucené správě, o distribuci majetku, jestliže vůbec nějaká byla, nemá bankovní účty, výpisy dokládající majetek a doklady, které by mu umožnily identifikaci nebo pátrání po majetku trustu č. 2. o kterém ví, že dosahuje hodnoty několika desítek miliónů dolarů.
Nucený správce byl posléze odkázán na auditorskou společnost Grant Thornton s tím, že pan Michaelides je auditorem obou trustů, přičemž paní Sarris tvrdila, že Grant Thornton jí potvrdil, že nucenému správci bylo doručeno z Grant Thornton veškeré účetnictví obou trustů a také poskytnut seznam majetku.
Odpověď z Grant Thornton byla pro každého, kdo se seznámil s jednáním Vostrého a Koženého lidí a jejich protiprávním blokováním činnosti likvidátora, zcela předvídatelná a je shrnuta do čtyř bodů:
1. Nemáme žádné originální dokumenty vztahující se k trustu č. 1.
2. Nepřipravovali jsme žádnou závěrku pro trust č. 2 v žádném období od založení v únoru 2003.
3. Nemáme žádný seznam majetku trustu č. 2.
4. Nemáme žádný seznam majetku trustu č. 1 nebo cokoliv dalšího.
· „Připojujeme také kopii našeho dopisu ze dne 2. 9. 2004 ředitelům DRL, DTL a trustees obou trustů, kde je vysvětleno, proč jsme nebyli schopni udělat audit těchto subjektů.“
· „Píšeme vám v souvislosti s naší odpovědností jako auditoři společností Daventree (DRL a DTL) a trustů (trust č. 1 a trust č. 2).“
· „Po určitou dobu jsme se zabývali přípravou a auditem finančních závěrek trustů za období končící 31. 12. 2002 a za rok končící 31. 12. 2003 a tímtéž za DRL za období od 1. 12. 2001 do 31. 12. 2002. Nicméně došlo nedávno k významným událostem, objevily se jisté důležité sporné otázky a byla vznesena vážná obvinění, což se dostalo k naší pozornosti (včetně těch uvedených níže). V důsledku toho nejsme schopni dokončit audit.“
· „Prostředky na jméno Daventree a jiných přidružených společnosti byly soudem zablokovány na Kajmanských ostrovech.“
· „Soud v Nikósii vydal předběžné opatření na zablokování majetku, patřícího trustům.“
· „HSBC (pozn. kajmanská banka) odmítá uvolnit prostředky držené na jméno přidružené společnosti Kantupan Holdings, Ltd. a tvrdí, že základní investice do Kantupanu uskutečněná DRL pocházela z trestné činnosti.“
· „Je tvrzeno, že schéma ujednání, na jehož základě byly trusty vytvořeny, je neplatné, protože nebylo schváleno představenstvem HPH ani soudem a tím jsou trusty neplatné.“
(zkrácené znění dopisu)
K tomu je nutné malé objasnění – společnost HPH Cayman Ltd., která založila trusty, nedostala od kajmanského soudu povolení k jakékoliv činnosti, tudíž trusty jsou vytvořeny nebo založeny protiprávně, česky řečeno na černo.
Stručně shrnuto – tvrzení údajného správce trustů T. Ševčíka, že v trustech je vše v naprostém pořádku, je tvrzení lživé. V trustech do chvíle, kdy byl soudem jmenován jejich nucený správce, nedošlo k žádnému auditu trustových účetních závěrek (jak vyplývá z citované korespondence a kdo ví, zda byly vůbec sestaveny). Auditorům nebyly údajnými řediteli Daventree Trustees Ltd. T. Ševčíkem a paní Sarris předány potřebné dokumenty. Z čehož plyne, že zřejmě kromě Vostrého a Ševčíka a jejich kumpána J. Širokého nikdo neví, kolik by mělo být v trustech majetku, kam případně zmizel, nebo možná byl rozkraden. Nakonec proč by se praxe vyzkoušená v HPH nemohla opakovat na Kypru?
Přitom si Ševčík ve svém sdělení farizejsky stěžuje, že nucený správce neplní své povinnosti, uložené mu soudem a nevypracovává pravidelné zprávy o stavu trustů. Proč mu tedy nepředá k tomu potřebné dokumenty a účetní závěrky, které si protiprávně přivlastnil? Přitom se nadále vydává bezostyšně za správce trustů, třebaže podle soudního rozhodnutí je správcem D. Ioannides. K tomu Ševčíkovi i jeho Daventree Trustees kyperský soud zrušil všechny pravomoci a uložil povinnost předat veškerý trustový majetek nucenému správci. Což se nestalo, třebaže soud připojil
„…pokud žalovaná strana nebude dodržovat toto nařízení soudu, osoby, jež jsou ze zákona odpovědné, budou uvězněny a jejich majetek bude konfiskován.“
Ještě je nutné zastavit se u škod, které akcionářům HPH takovým nakládáním s jejich majetkem, tedy jeho fiktivním „darováním“ trustům, navíc vznikly. Podle znaleckého posudku toto „převedení“ stálo akcionáře HPH 167 miliónů korun. K tomu je nutno připočíst tzv. fee, tedy odměnu za správu neexistujícího trustového majetku pro Daventree Trustees Ltd. (Ševčíka) přesahující zhruba 1,5 miliónů dolaru jen za roky 2003 a 2004 (40,5 miliónů korun v tehdejším kurzu), 30 miliónů dolarů v nesplácených směnkách (810 miliónů korun), 11 miliónů dolarů, které zmizely z trustu č. 1 (300 miliónů korun), 11,5 miliónu dolarů propadlá směnka (310 miliónů korun) a k tomu náklady na správu trustů 5,35 miliónů dolarů, které Ševčík přiznává (144 miliónů korun). V součtu to znamená 1,77 miliardy korun, což ve srovnání s 600 Kč likvidačního zůstatku podle kupní ceny HPH, představuje 105 Kč na akcii, tedy více jak polovinu podílu na akcii (zhruba 180 Kč), který byl akcionářům HPH jako trustovým podílníkům vyplácen.
Skutečně zasloužená odměna 1,5 miliónu dolarů za mimořádně poctivou správu trustového majetku.