Lze se přitom dobrat i možných vysvětlení, proč dodnes policejní vyšetřovatelé tvrdošíjně veškerá trestní oznámení odkládají jako nedůvodná a proč stížnosti na jejich postup, jsou naprosto marné. Ledacos zřejmě akcionářům mohly osvětlit story z devadesátých let s lahvemi „Ludvíka“. Je pochopitelné, že lidé Vostrého a Koženého budou stále dělat všechno možné, aby co nejvíce ztížili práci likvidátora i současného představenstva společnosti. Nakonec, který zloděj by se vzdal ukradeného majetku, zvláště když jde o 60 – 80 miliard korun. Bohužel, k aktivitám proti likvidátorovi a představenstvu mohou jistě zcela nevědomky napomáhat i další lidé, ať již z lhostejnosti, pohodlnosti, či dokonce z pracovního přetížení, nebo z jakýchkoliv jiných důvodů.
Jedním z velmi zajímavých dokumentů je i protokol o předání listin, které měl v držení Michal Pacovský, konkursnímu správci Josefu Cupkovi v lednu 2005. O to zajímavější, že se na tomto seznamu objevují originály nebo ověřené kopie listin, které při projednávání žalob postrádají soudy, takže některá soudní řízení se neustále odkládají. Jistě není bez zajímavosti, že tyto listiny má stále ještě v držení J. Cupka, třebaže podvodný konkurs na HPH byl zrušen prakticky před dvěma a půl roky, takže tyto listiny měl společnosti předat. Což svým způsobem koresponduje se skutečností, že J. Cupka je ještě dnes v obchodním rejstříku zapsán jako konkursní správce HPH. Zřejmě i proto na webových stránkách kanceláře J. Cupky je chlubivě uvedeno: „Funkci správce konkursní podstaty vykonával JUDr. Cupka u takových podniků, jako např. Harvardský průmyslový holding, a. s….“ Uvést HPH na prvním místě nebylo opomenuto, nicméně HPH už není k nalezení v seznamu ukončených konkursů. Že by JUDr. Cupka zrušení konkursu na HPH Vrchním soudem nepovažoval za definitivní ukončení podvodného konkursu? Patrně nepovažuje, když listiny náležející HPH se ještě neobtěžoval odevzdat společnosti. Jaké, někdy až nepřekonatelné, problémy tento stav likvidátorovi činí v jeho krocích, si jistě každý dovede představit.
V tomto předávacím protokolu M. Pacovský sděluje, že originál směnky vystavené Koženého firmou HCMW na 4,461 miliardy korun byl předán jakémusi advokátovi z kyperského Limassolu. Další dva originály směnek na 5,419 mld. Kč (od HCMW) a na 9,8 mld. Kč (od Oily Rock) jsou u Městského soudu v Praze. Jen tak pro pobavení je možná dobré uvést, že autoři předávacího protokolu v textu označují Bahamy místo Bahamské společenství jako Bahamské souručenství. To „souručenství“ bylo u nás aktivitou českých kolaborantů za německé okupace, že by něco podobného na Bahamy zavlekl „Pirát z Prahy“?
Mezi listinami, které tedy J. Cupka převzal, je ověřená kopie Kupní smlouvy mezi HPH a HCMW i s úředním překladem, včetně 5 příloh a jednoho dodatku. Právě tento dokument je v některých projednávaných žalobách soudy postrádán a právníci sporných stran požadují, aby jej HPH soudu poskytl. V seznamu je uvedena i ověřená kopie zástavní smlouvy mezi HCMW a HPH, ověřená kopie smlouvy o poskytnutí záruk a zástav mezi Daventree Ltd. a HPH i další mezi 46 zástavci v čele s Oily Rock. Jsou tu kopie zápisů z jednání HPH a HCMW z 30. 12. 2000, tedy několik dnů potom, co byl likvidátorem HPH soudem jmenován doc. Zd. Častorál. Celkem je to 29 listin, k tomu je ještě připojen seznam certifikátů na akcie a dalších listin, které se týkají převzatých firem Oily Rock. Jak naprosto drze a protiprávně bývalé představenstvo HPH postupovalo, o tom svědčí i originál plné moci představenstva HPH k převzetí Daventree Resources Ltd., k čemuž došlo v červnu roku 2001. Přitom nikdo jiný neměl právo v majetkových záležitostech za HPH jednat, než jen soudem jmenovaný likvidátor.
Není to však jediný předávací protokol, v němž jsou zaznamenány dokumenty a listiny, které M. Pacovský předával i jiné osobě. Zřejmě možná dojde i k zajímavým situacím, kdy by se mohlo ukázat, že někteří právní zástupci, domáhající se pro soudní jednání potřebných listin na HPH, je mohou mít ve vlastním držení, nebo je mají k dispozici společnosti, které v příslušném soudním sporu zastupují.
A přitom všechno začínalo takovou milou, rozhodně naprosto nevinnou pozorností – patnácti lahvemi Ludvíka za pouhých 700 000 korun.