Soud (JUDr. Červenková) oznámil, že je nutné nejprve zjistit, zda je věc správně žalována, zda místo na určení nemělo být žalováno na plnění. Pak soudkyně zrekapitulovala – žalovaná strana, tedy JUDr. Bayer, žádá důkazy z Kypru, a aby jako vedlejší účastníci mohly na jeho stranu přistoupit společnosti Daventree Resources Ltd. (Kypr) a Daventree Trustees Ltd. Žalovaný JUDr. Bayer neví, odkud ty peníze, uložené na jeho účtu, vůbec přišly, ale chce prokazovat, že nikdy nepatřily HPH. Když ho soud upozornil, že jednání jsou přítomní ředitelé Daventree Resources Ltd. Kypr, byl značně překvapen a zmohl se jen na sdělení – já ty pány neznám.
Mandátní smlouvu uzavřel JUDr. Bayer s tehdejším údajným generálním ředitelem J. Novým a ten mu měl říci, že jde o prostředky, které HPH nepatří. Tato smlouva je také založena ve spisu, ovšem právní zástupce likvidátora HPH JUDr. I. Krutský soud upozornil, že ve spisu je založena další mandátní smlouva ke stejným svěřeným prostředkům, se stejným datem, podepsaná M. Pacovským a D. Zieglerem jako členy představenstva HPH. Obě mandátní smlouvy nejsou identické, mají zásadní rozdíly (např. jedna z nich určuje trojnásobnou výši odměny pro JUDr. Bayera, než druhá), ovšem byly podepsány ve stejný den. Toto zjištění však nechalo soud netečným, dál argumentoval, že je nutno určit jak se vlastně údajně celá věc měla žalovat.
Právní zástupce likvidátora odpověděl, že skutečnost, že existují dvě mandátní smlouvy, je zásadní skutečností; nejprve by se mělo vyjasnit, která byla podepsána jako první a pak si žalobce vyhrazuje právo případně změnit žalobu. Samozřejmě, že si JUDr. Bayer nepamatoval, kterou smlouvu podepsal jako první. Druhá strana, tedy členové představenstva, si prý přála uzavřít dvě smlouvy „z opatrnosti“.
Soud ale dál žádal žalobce, aby vysvětlil, proč žaluje na určení a nikoliv na plnění. Takže právní zástupce žalobce vysvětloval – žalobce nemá vlastní plnění ve své moci, částka je zajištěna policií v trestním řízení ve věci Koženého a Vostrého a dokud toto řízení neskončí, nemůže být uvolněna, což může trvat ještě několik let. Dalším důvodem je, že i po podání žaloby bylo z této zajištěné částky dál vypláceno JUDr. Bayerem a pokud jde o naléhavý právní zájem žalobce, bylo k tomu již v tomto řízení řečeno a napsáno vše.
Když se soud obrátil na JUDr. Bayera, ten tvrdil, že není důvod podávat žalobu na určení, ale na plnění.
Pak proběhl mezi soudem a JUDr. Bayerem rozhodně zajímavý dialog:
Soud: Proč žádáte přistoupení vedlejších účastníků?
Důvodem je osvětlení toků a vlastnictví peněz, tedy že se nejedná o majetek HPH.
Soud: Pokud by došlo k přistoupení, tak by se to protáhlo na tři, čtyři roky.
Tak ať žalobce žaluje na plnění.
Soud: Na plnění je to zřejmě promlčené.
Když soud požádal obě strany o vyslovení závěrečných návrhů, JUDr. Krutský sdělil: Žádáme, aby byla vyslovena neplatnost žalované smlouvy a jako důkaz překládám faktury, které dokazují, že ze zajištěné částky bylo vypláceno po podání žaloby.
JUDr. Bayer: Jde o částky z účtování, související se správou svěřených prostředků a tyto částky prý patřily HPH.
Právní zástupce JUDr. Bayera: Závěrečný návrh jsem vypracoval písemně (a předal ho soudu).
Soud: Jak jste věděl, že dnes to bude končit?
Právní zástupce JUDr. Bayera: No, on to není zrovna závěrečný návrh a žádné další důkazy pro závěrečný návrh nemám. Ale můj závěrečný návrh je zcela totožný s tím, co je uvedeno pod bodem jedna v písemné formě, předložené soudu.
Soud: Jsem teď v rozpacích, že bych mohla být podezírána z nějakého spojení.
Po krátkém formálním přerušení jednání soud vydal usnesení:
Žalobu zamítl. V odůvodnění oznámil, že dospěl k závěru, že mělo být žalováno na plnění, proto žalobu na neplatnost mandátní smlouvy zamítl. A pak soudkyně JUDr. Červenková řekla – můj názor není v tomto směrodatný, protože bude stejně rozhodovat Vrchní soud. Náklady řízení jsem žalované straně nepřiznala, byť vyhrála. Předpokládám odvolání a proto je tento postup rychlejší.
Byla to vskutku přímo brilantní ukázka, jak česká justice také dokáže rychle pracovat. Paní soudkyni vůbec nezajímalo, že ve spisu má založené dvě mandátní smlouvy různého znění, podepsané různými osobami, vztahující se ke konkrétním svěřeným prostředkům. Vůbec se neobtěžovala zkoumat, která byla podepsána první, tedy která je platná, ani proč znění obou smluv se výrazně liší. JUDr. Bayerovi stačilo prohlásit, že si to nepamatuje a že obě smlouvy podepsal na přání představenstva HPH. Soud klidně přijal oznámení, že JUDr. Bayer neví, odkud svěřené prostředky pocházejí, zřejmě stačilo ujištění J. Nového. Že by třeba mohlo jít o milióny dolarů z trestné činnosti nebo praní špinavých peněz přece nemohlo JUDr. Bayera napadnout, vždyť osoby v té době ovládající v Praze Harvard byly přece ztělesněním poctivosti.
Není rozhodně bez zajímavosti, proč soudkyně trvala tak tvrdošíjně, že mělo být žalováno na plnění, nikoliv na určení, když sama posléze konstatovala, že na plnění „je to zřejmě promlčeno“. V civilizovaných zemích navíc bývá zvykem, že soudy si musí být svými závěry zcela jisté, mít je podložené důkazy. Jak se zdá, tato právní uzance patrně do Českých Budějovic ještě nedorazila.
Ovšem korunou všeho bylo prohlášení soudkyně JUDr. Červenkové, že její názor v tomto řízení není směrodatný! Patrně rozhodovat o 20 miliónech dolarů je pro tuto soudkyni tak bagatelní záležitost, jakoby se rozhodovala, zda si má koupit housku nebo rohlík. A k tomu ještě přiznat, že stejně předpokládá odvolání, proto je tedy její postup rychlejší. Jak si vůbec může soud dovolit při svém rozhodování předjímat, co která strana bude činit a dokonce to veřejně při jednání vyhlašovat a tedy zdůvodňovat tím své usnesení!
Při tomto pátečním řízení soud dal několikrát na vědomí, jak mu záleží na rychlém projednání žaloby likvidátora HPH, která u budějovického soudu už ležela tři roky. Důvody mohou být různé, jeden třeba lze možná hledat v nedávno přijatém rozhodnutí, že případy, které soudy projednávají déle než tři roky, budou prověřovány. Jestliže by tomu tak bylo, pak bůh pomáhej českým žalobcům i žalovaným.