Kyperští právníci zastupující HPH tedy soudní dohodu připravili a podle instrukcí likvidátora požadovali předložení všech dokumentů. Právník trustové protistrany Ioannides pak týden co týden přicházel s neustálými výmluvami, že skutečně požadované doklady chce předat, ale je mimořádně vytížený, takže určitě příští týden… Tak uplynulo pět měsíců a „svatá trojka“ Vostrý, Ševčík a Sarris neprojevila jakýkoliv zájem skutečně jednat, nepředložila jediný požadovaný dokument, ani jediným krokem nedokázala, že to myslí opravdu, ale opravdu vážně. Dokonce Sarris, když se s ním právní zástupci HPH posléze spojili, sehrál divadlo naprostého překvapení, že se dosud nic neděje a dušoval se, že chce vyrovnání a učiní pro to všechno. Učinil jediné - 14. dubna 2010, ještě necelé tři měsíce před vynesením rozsudku,  vydal pro pražský trestní senát prohlášení, že Vostrý je naprosto nevinný a nikdy nemohl učinit nic, co by mohlo přispět k rozkradení harvardského majetku.

Advokát Ioannides setrvával dál ve své extrémní „vytíženosti“, až v předvečer soudního jednání, na němž  měla být předložena dohoda o vyrovnání, oznámil harvardským právníkům, že jeho klient nebude spolupracovat. Následující den pak soudu tvrdil, že jeho klient nechce nic jiného než jednat, ale naopak současné vedení HPH jednání odmítá. Po předložení dokumentů, vypracovaných našimi kyperskými právníky, které Ioannides obdržel a na něž už jen reagoval naprosto stupidními výmluvami, však soud uvěřil našim advokátům. Ioannides pak jako vysvětlení uvedl, že jeho klient odmítá jednat, neboť v Praze se vedou jistá jednání, která se mu nelíbí a s nimiž nemůže souhlasit. Je přímo úžasné, jak vymyšlení takového geniálního argumentu trvalo Vostrému, Ševčíkovi a Sarrisovi jen pouhých pět měsíců. Dokonce se v té oslnivé genialitě nějak ztrácí i jejich tolik deklarovaný „upřímný zápal“ vše urovnat. Vždyť přece jen a jen na prospěch harvardských akcionářů všichni tři myslí doslova dnem i nocí.

Je to jen opět důkaz, že v záležitosti trustů jde Vostrému, Ševčíkovi a Sarrisovi pouze o čas, jejich zachování a tedy zneužití, neboť od ukradení 325 miliónů dolarů z Kantupanu a údajného převedení této sumy do Daventree Resources Limited Kypr a podvodného „uložení“ do trustů, ještě neuplynulo deset let, což je pro takové podvody právě promlčecí lhůta. Těch deset let má ještě jeden aspekt – trusty byly založeny na deset let, pak podle zakládací smlouvy majetek, jenž v nich zbude, má být rozdělen na charitativní účely. Kdo  by se pak stal asi tím nejpotřebnějším?

Již nějaký čas se objevuje snaha určité osoby přesvědčit harvardské akcionáře, že jediný způsob, jak  dosáhnout vyplacení akcií, je dohoda s gangem zlodějů, který od poloviny devadesátých let naprosto promyšleně a systematicky okrádal akcionáře, což nakonec v nedávných dnech potvrdil i soud, třebaže zatím nepravomocným rozsudkem. Jaký smysl by měla snaha o jakoukoliv dohodu, dokládá několik nedávno uplynulých měsíců na Kypru. Lhát, klamat, podvádět, korumpovat - nic jiného už dnes zbaběle skrývající se Vostrý nedokáže a jeho komplic Ševčík stejně zbaběle raději zmizel z Prahy na Slovensko, pod ochranu J. Širokého, další postavy tohoto zločinného spolčení. Není třeba dodávat, že o snaze „svaté trojky“ vyjednávat, si vedení HPH nedělalo sebemenší iluze a očekávalo přesně to, co se stalo. S jediným cílem - jednoznačně akcionářům společnosti ukázat, co lze od harvardských zlodějů očekávat. Navíc nucený pobyt v Belize nesporně Vostrého přivedl do stavu, kdy už není schopen rozlišovat prostou realitu od své vlastní panoptikální fikce, v níž žije. Jak by  jinak mohl být přesvědčen, že vedení HPH by bylo ochotno jednat - s ním, obyčejným podlým zlodějem, u něhož již nelze najít sebemenší stopu důvěryhodnosti a tedy ani lidské důstojnosti.