Akcionář Jiří Punar začal vyvíjet podobnou iniciativu, vedenou výhradně v soukromé a zcela osobní rovině, bez jakéhokoliv kontaktu, byť neformálního, s vedením HPH. Dokonce odmítá sdělit, zda byl někým pověřen, rovněž odmítá připustit, že jde výhradně jen o jeho vlastní iniciativu. Nicméně nelze se ubránit oprávněnému podezření, že je v této své „soukromé“ snaze pečlivě veden Vostrým a Ševčíkem. V polovině června přinesl jakési tři „dokumenty“ s tím, že by měly být předány likvidátorovi, představenstvu a dozorčí radě. Z nich je pro akcionáře HPH nejzajímavější naprosto vágní a dost zmatený soupis jednajících stran, vedlejších účastníků, stěžejních bodů dohody atd.
Stačí jediné přečtení, aby bylo zcela zjevné, nakolik je takový návrh pro HPH absolutně nepřijatelný. Jen prostý a stále ještě neúplný výčet toho, co bylo ze společnosti ukradeno nebo nezaplaceno je dokonale přesvědčivý (převážně v hrubých sumách a v současném kurzu koruny k dolaru):
· 9,8 miliardy Kč - neproplacené směnky,
· 10 miliard Kč - úrok z prodlení nezaplaceného směnečného dluhu; 20 miliard Kč škody prokázal v nedávných dnech Koženému a Vostrému trestní senát (zatím nepravomocný rozsudek),
· 20 miliónů dolarů (400 miliónů Kč) - zablokováno v Č. Budějovicích,
· 50 miliónů dolarů (1 miliarda Kč) - na Slovensku pod kontrolou Ševčíka a Širokého z trestné činnosti B. Vostrého,
· 31 miliónů dolarů (600 miliónů Kč) - zablokováno na Kajmanských ostrovech, z trestné činnosti B. Vostrého,
· 79 miliónů dolarů bez úroků (1,6 miliardy korun) - údajně v trustu č. 1
· 45 miliónů dolarů - majetek údajně vložený do trustu č. 2.
Jen tento prostý součet ukradených finančních prostředků bez majetku, který má být údajně v trustu č. 2 činí zhruba 43,5 miliardy Kč, tedy minimálně 2 800 korun na akcii. K tomu si je třeba uvědomit, že k rozkradení Harvardu docházelo v době, kdy kurz koruny k dolaru byl minimálně dvojnásobný, než dnes. Pro upřesnění – nejsou započteny milióny dolarů, které si přivlastnil Vostrý z prodeje ázerbájdžánských privatizačních kupónů. Jak sám prohlásil, prodal je za 10 miliónů dolarů, samozřejmě lhal, podle informací, které vedení HPH má, to bylo nejméně 50 až 60 miliónů dolarů. Samozřejmě jde také o 325 miliónů dolarů z Kantupanu, jež byly podvodně ukradeny z Daventree Resources Kypr, jejímž 100 % vlastníkem je HPH.
Navrhované podmínky
Výchozí podmínky v tomto „návrhu“ jsou následující:
HPH by měl dostat Koženého a Vostrého podvodné kyperské společnosti pod svou kontrolu a s nimi zhruba 50 % akcií HPH, které kyperské společnosti podvodně drží. Za to by zaplatil „dobrovolné odstupné“ a k tomu bude celé vypořádání s vlastníky kyperek financovat. Na „dobrovolné odstupné“ by měl HPH obdržet jakousi zálohu (samozřejmě neurčenou) poskytnutou trustem č. 2. Bez ohledu na skutečnost, že v trustu č. 2 je pouze nepeněžitý majetek, jak tvrdí Ševčík, takže by HPH musel čekat, až bude zpeněžen, znamená to jediné – trusty z ukradeného majetku budou financovat „dobrovolné odstupné“, čímž by byla nemalá část ukradeného majetku zlegalizována. Což je až příliš průhledný pokus zavléci HPH do praní špinavých peněz a vedení HPH do reálného rizika trestního stíhání. Že by to bylo cílem celé této pokoutní akce? Zdá se, že podvodnému gangu Vostrého dochází i ta nejprimitivnější invence. Vyplacení tak velkoryse nabízené zálohy z trustu č. 2 má ovšem dva, pro autora návrhu zřejmě zcela zanedbatelné, problémy. Především na účtech trustů nejsou žádné prostředky ani majetek, ale hlavně - nejdříve by musel odstoupit, nebo být odvolán nucený správce, jenž byl do trustů dosazen kyperským soudem. Kolik let by to asi tak trvalo a kolik by to stálo?
Proti tomu by měl HPH za povinnost:
· Stáhnout všechny žaloby.
· Koupit Pacovského společnost Pacific Alliance a zlikvidovat ji.
· Hradit náklady na vypořádání s vlastníky kyperských společností formou dobrovolného odstupného.
· Hradit třetinu společných nákladů na realizaci navrhovaného konečného vyrovnání.
· Souhlasit s tím, že budou vyplaceny Koženého a Matějkovy firmy Harvard Group, HBS a Photon Investment.
· Souhlasit, že podvodné trusty, ovládané Vostrým, Ševčíkem, Sarrisem a podobně pochybným individuem z Lichtenštejnska, působícím v roli protektora trustů, budou dál existovat pod plnou kontrolou Ševčíka, tedy Vostrého, kteří tak v poklidu budou nakládat s ukradeným majetkem.
· Souhlasit s výčtem jakýchsi „skupin vedlejších účastníků“.
· Rubopisem převést vlastníkům kyperských společností všechny směnky.
· Akceptovat, že na úhradu dluhů držených HPH byly převedeny „ještě tři další kyperské společnosti, které jsou pod vlivem správce trustů, tj. majetkem trustů“.
· Zlikvidovat kyperské společnosti a s nimi i Daventree Resources Kypr Ltd. jako důkazy o mezinárodně závažné kriminální činnosti realizované B. Vostrým a T. Ševčíkem.
Je dokonce nastíněna stručná forma dohody s pozoruhodnou podmínkou – jestliže by některý z účastníků dohody, tedy nikoliv jen jedna ze tří stran, nesplnil jediný z vytčených hlavních bodů, znamená to zánik dohody, pokud by nedošlo ke změně dohodnutých podmínek. Jen taková hypotetická představa - podle návrhu od Punara má být ve skupině Koženého 5 účastníků a další nejmenované dotčené fyzické osoby (kolik?), ve Vostrého skupině devět účastníků a další neurčené fyzické osoby (kolik?) a ve skupině HPH likvidátor, členové statutárních orgánů, zástupce OSMA a Pacovský se svým Pacific Alliance. Což představuje jen 29 označených společností a osob. Lze si vůbec představit, kolik let by tolik subjektů jednalo? K žádné dohodě by samozřejmě nedošlo.
Průhledné jednání ve stylu Vostrého a Ševčíka
Takový návrh tedy zřejmě Vostrého a Ševčíka posel Punar chtěl zcela pokoutním způsobem dodat k doručení likvidátorovi prof. Častorálovi i představenstvu a dozorčí radě HPH. K tomu ještě dva jakési dokumenty – jeden nazvaný „Indikativní nabídka na smírné vyřešení sporů“, v němž by jednající strany měly vyslovit písemný souhlas s návrhem na řešení kauzy HPH a poslat ho určenému notáři. Je zde dokonce uvedeno, že tento písemný souhlas je reakcí na neformální rozhovory vedené třetími osobami. Bez ohledu na fakt, že k žádným, byť neformálním, rozhovorům nedošlo. V druhém dokumentu je pak určen postup pro notáře, jak s těmito dopisy nakládat. S velice zajímavým bodem – jestliže by jedna ze stran souhlasný dopis notáři neposlala, znamenalo by to nesouhlas s jednáním, ovšem notář by nesměl zbývajícím dvěma stranám sdělit, kdo nesouhlasí. Důvodem má údajně být zajištění anonymity pro nesouhlasící stranu. Jak křišťálově čisté a neskonale průhledné by bylo takové jednání!
Je nutné zdůraznit, že vedení HPH nikým z vlastníků kyperských firem ani z osob, ovládajících trusty nebylo informováno o možném záměru o čemkoliv jednat, ani nebylo informováno, že by tyto dvě „skupiny“ k jakémukoliv jednání či předávání návrhů na dohodu pověřily právě akcionáře Punara. Bývá dobrým zvykem, že i pro nezávazná jednání zainteresované strany, alespoň tedy strany seznámené s pravidly obchodního jednání a jen s chabým povědomím o základech přijatelného chování, se především dohodnou na akceptovatelných „třetích osobách“ k vedení případných zcela „neformálních rozhovorů“.
Jak Ševčík zapomněl na 30 miliónů dolarů
Jestliže by HPH měl stáhnout všechny žaloby, znamenalo by to vzdát se oprávněných nároků na 20 miliónů dolarů zablokovaných v Českých Budějovicích, na výplatu dvou směnek Koženého na 9,8 miliardy korun a zajišťovací směnku Oily Rock, rovněž na 9,8 miliardy a 10 miliard na úrocích z prodlení. K tomu i na finanční prostředky a nepeněžní majetek v trustech. U majetku v trustech je třeba se zastavit. Podle výpovědi Ševčíka před trestním senátem v dubnu 2008, v trustu č. 1 „zůstalo po zastavení výplaty podílů 49 miliónů dolarů“. Ty se ovšem ročně zhodnocovaly, podle informací, které vedení HPH má, čtyřprocentním úrokem. V roce 2005 už k žádnému vyplácení nedocházelo. Podle Ševčíkových internetových informací (www.trust-hph.cz) bylo údajně do trustu č. 1 vloženo 107 miliónů dolarů a začátkem roku 2003 přibylo 7,4 miliónů dolarů. Další informace sděluje akcionářům, že z trustu č. 1 bylo k 31. 12. 2004 vyplaceno 45,4 miliónů dolarů, takže v trustu č. 1 muselo zbývat 79 miliónů dolarů. Ševčík ovšem při své výpovědi trestnímu senátu tvrdil, že jen 49 miliónů. I kdybychom uvěřili těm 49 miliónům, pak Ševčík nějak v roce 2008, jistě jen v rozrušení, při své výpovědi pozapomněl na úroky, které ročně činily zhruba 2 milióny dolarů, tedy za další tři roky 6 miliónů. Nějak je k těm 49 miliónům prostě zapomněl přičíst. Ovšem dál zůstává záhadou, kam se poděl rozdíl mezi internetovou informací z roku 2004 a výpovědí Ševčíka z roku 2008, který představuje 30 miliónů dolarů. Ta paměť!
O kuponech z Baku ani zmínka
Při své výpovědi ovšem Ševčík zazářil ještě jednou, když soudu sděloval: „Vím, co bylo v HPH, co bylo investováno v Ázerbájdžánu. Myslím, že to byla chyba…… V době, kdy došlo k nákupu ázerbájdžánských kuponů a opcí, to byla záležitost jiných firem, HPH tam neinvestoval“. Tak bylo chybou, jestliže HPH v Baku investoval, nebo že neinvestoval? Znamená to tedy, že harvardské finanční prostředky za HPH podvodně investovaly jiné firmy? Což vyvolává prostou otázku – proč v návrhu není jediná zmínka o ázerbájdžánských kuponech? Že by autor návrhu pokládal jednání o takové „drobnosti“ za ztrátu času, nebo je přesvědčen, že zisk z jejich prodeje patří výhradně jediné osobě, která kupony ukradla? Proč by ovšem měl HPH kupovat od Pacovského jeho firmu Pacific Alliance a pak ji zlikvidovat, na což by musel vynaložit nemalé prostředky náležející akcionářům, zůstává zcela utajeno. Lze se jen domnívat, že Pacovský samozřejmě při „smírném vyřešení sporů“ nechce zůstat stranou a hodlá si přijít na své. Údajně se nechal slyšet, kolik miliónů jej nakládání s harvardskými směnkami stálo. Tak proč je nepředal vedení HPH?
Stejně nesmyslná je pouhá myšlenka, aby HPH hradil náklady na vypořádání s vlastníky kyperek, dokonce formou „dobrovolného odstupného“, zvláště jestliže chybí jakýkoliv náznak, co je těmi náklady míněno. Jen pro představu – vypořádání s majiteli kyperek by znamenalo, že HPH se vzdá směnek i úroků z prodlení, což v současnosti představuje 20 miliard korun, tedy 1200 Kč na akcii a k tomu ještě zaplatí nespecifikované „dobrovolné odstupné.“ Nejde vlastně o nic jiného, než jinou formou vyplatit majitelům kyperských společností, matce Koženého paní Chvatíkové (tedy Koženému) a Vostrému přednostně na úkor akcionářů nepřijatelně vysoký likvidační zůstatek. K tomu by vedení HPH mělo souhlasit s vyplacením Matějkova Photonu a Koženého HG a HBS. Zvláště u HBS jde o mimořádnou nestoudnost, vždyť přes tuto firmu se uskutečňovala většina podvodných transakcí při rozkrádání harvardského majetku.
Legalizovat trusty - to je ten podvodný cíl
Souhlasit s další existencí trustů by pro vedení HPH jednoznačně znamenalo vědomě se podílet na podvodu s trusty, které sloužily a slouží jen k zakrývání krádeže 325 miliónů dolarů z Kantupanu. Tedy snížit se na úroveň těch, kteří tuto loupež spáchali. Když byli Ševčík, Sarris a protektor z Lichtenštejnska jedním z akcionářů požádáni o zaslání tolikrát slibovaných auditů i dokladů o výplatách podílů a majetku v trustech, byl akcionář prakticky odkázán na internetové informace s tím, že je vše v pořádku. Jak jsou ty internetové informace spolehlivé, nakonec dokládá výpověď Ševčíka před soudem. Přece by trestnímu senátu nelhal. Z informací, které vedení HPH zjistilo, nejde Vostrému a Ševčíkovi o nic jiného, než za každou cenu zachovat existenci trustů, mít je ve své moci a skrývat tak stovky miliónů dolarů z prodeje akcií ruské ropné společnosti Sidanco. A vzdát se více jak 300 miliónů zcizených dolarů, to přece od Vostrého a Ševčíka nemůže nikdo chtít.
Skutečně kuriózní je seznam vedlejších účastníků, kteří by se měli účastnit „Dohody v kauze HPH“. Byl sestaven zřejmě i proto, aby Matějkův Photon byl vyplácen dvakrát. Proč by se ovšem měl takové dohody účastnit Vostrý, který několikrát sdělil, že dávno nemá s Harvardem nic společného? Patrně i za prokázanou iniciativu při rozkrádání Harvardu. Dokonce také Sainerová by si měla přijít na své. Ale u ní buďme spravedliví – tolik úsilí, které věnovala vlastnímu ztrapňování při své posedlosti žalovat, urážet a pomlouvat likvidátora prof. Častorála, stojí rozhodně za náležité „ocenění“. Dokonce by měl být zřejmě odměněn i lichtenštejnský protektor, který se na urgence, aby poslal požadované doklady, nehodlal obtěžovat jakoukoliv odpovědí. Přímo neuvěřitelné je, že mezi vedlejšími účastníky se objevuje i Česká námořní plavba, ze které zmizela celá československá námořní flotila. Mezi účastníky skupiny Daventree Trustees samozřejmě nemohou chybět „slovenské společnosti“, tedy slovenský bývalý estébák J. Široký, třebaže podle svých prohlášení neměl Široký vlastně s Koženým a Vostrým nic společného. Ovšem bývalí estébáci přece musí držet partu. Z jakých důvodů jsou mezi harvardské účastnické fyzické osoby zařazeni členové stávajícího vedení HPH, včetně likvidátora prof. Častorála, dokonce i zástupce minoritních akcionářů, to ví patrně jen osoba, sepisující návrh dohody a nesporně se pohybující ve sféře toho nejpřízemnějšího uvažování.
Nesporným dokladem tohoto autorova stavu je fakt, že do skupiny vedlejších účastníků, náležející HPH, byla zařazena i Pacovského firma Pacific Alliance, tedy i sám Pacovský. V návrhu dohody jeden z bodů určuje – pokud bude porušena „dohoda o neútočení“, poškozený bude odškodněn hlavním účastníkem, do jehož vlivu útočník náleží. Což dává doslova neomezený prostor k docela reálné spekulaci. Fiktivním příkladem může být třeba situace, kdy Pacovský „zaútočí“ na někoho z ostatních stran, či účastníků. Odškodnění bude na HPH a taková situace se může opakovat mnohokrát a HPH bude jen odškodňovat a odškodňovat…
Daventree Resources musí zmizet
Že je naprosto nereálné, aby se HPH vzdal Koženého neproplacených směnek, není třeba zdůrazňovat. Ovšem další požadavek, aby HPH uznal, že na úhradu dluhů vůči HPH byly „převedeny ještě další tři kyperské společnosti, nebo plnění z jejich prodeje…“ (zřejmě pod kontrolou B. Vostrého, které používá k žalobám na neplatnost valných hromad HPH), to už je vskutku nad hranici chápání. Znamenalo by to přistoupit na tvrzení Koženého, že všechny závazky uhradil převodem zastavených společností v letech 2000 a 2001. Nelze přitom zapomenout na jedno loňské soudní jednání o směnkách, kdy právní zástupce Koženého soudu bezostyšně tvrdil, že směnky byly uhrazeny převedením majetku, jenž měl dokonce větší hodnotu, než Koženého samotný směnečný dluh. Vostrý se Ševčíkem se zřejmě domnívají, že vedení HPH bude tak prostoduché a zbaví se podstatné části majetku společnosti. Které tři kyperské společnosti by to měly být, to se samozřejmě autor návrhu neobtěžuje uvést. Jen skromně sděluje, že jsou v majetku trustu. Lze se proto právem domnívat, že jde o kyperské společnosti Vostrého, tedy Harms, Berio a Deneb, údajně použité na splacení dluhů držených HPH, tedy by měly být v harvardském majetku nebo plnění z jejich prodeje by mělo být zaneseno v harvardském účetnictví.
Kupodivu jsou v držení Vostrého a v účetnictví o jakékoliv úhradě není ani stopa. Jen mimochodem – jsou to společnosti, které byly snad jako jediné právnické osoby vyplaceny z trustu č. 1. Dalším určeným úkolem pro HPH je likvidace kyperských společností a s nimi Daventree Resources Limited Kypr. Jaké náklady by to pro HPH představovalo, to samozřejmě autora návrhu naprosto nezajímá, ovšem zlikvidování Daventree Resources Kypr ho naopak nadmíru interesuje. Z pochopitelného důvodu - tato zcela vykradená společnost je a bude vždy pro Vostrého a Ševčíka velmi reálným nebezpečím, neboť zcela pochopitelně má právo a povinnost domáhat se svého ukradeného majetku. A také tak činí. Proto Daventree Resources Limited Kypr nebyla ani určena do skupiny harvardských vedlejších účastníků, ale jednoznačně odsouzena k zániku. Lze naprosto jistě pochybovat, že by likvidátor a současní ředitelé Daventree na takovou primitivní prostoduchost dokonce snad přistoupili. Jen prostá otázka – proč třeba nebyly předurčeny k likvidaci Širokého slovenské společnosti, nebo Matějkův Photon?
Z dalších bodů návrhu stojí za pozornost sdělení, že vlastníci kyperských společností před jejich převzetím do HPH provedou jejich „vyčištění“. Dokonalé „vyčištění“ ovšem už jednou Harvard, přesněji harvardské investiční fondy zažily. Že by jakési nostalgické vzpomenutí na úžasné časy, kdy se mohlo bezostyšně loupit pod dohledem netečných českých institucí?
Pro Koženého 10 miliónů dolarů?
Po přečtení takového návrhu na dohodu o harvardském majetku lze dojít jen k jedinému závěru – prvním krokem musí být změna názvu na „Druhá vlna rabování harvardského majetku“. Nic jiného návrh doručený akcionářem Punarem nepředstavuje. Jak by se také vůbec mohlo jednat, jestliže Ševčík tvrdošíjně odmítá vydat jediný dokument, či věrohodně akcionářům doložit, jaké peněžní prostředky a jaký majetek by měly být v trustech. Jejich každoroční audit byl tolikrát slibován, dosud ho ovšem nikdo neviděl. Přitom Ševčíkově firmě Daventree Trustees, která „pečuje“ o majetek v obou trustech, smlouva zaručuje odměnu 80 -100 tisíc dolarů měsíčně. Poslední audit trustů měl být údajně vyroben v roce 2004, do současnosti tedy zhruba před 67 měsíci. Stačí prosté vynásobení ke zjištění, jaká asi suma zmizela v Ševčíkově Daventree Trustees. Nejsou ani zmíněny osoby, které by za hlavní účastníky, tedy za vlastníky kyperek a za Daventree Trustees, jednaly. Podle informací, které vedení HPH má, odmítá Vostrý poskytnout Koženému jediný dolar a je prý přesvědčen, že by to „spravilo“ něco kolem deseti miliónů dolarů, které by Koženému darovalo HPH. Nic takového samozřejmě HPH neučiní a je po jakékoliv dohodě. Což Vostrý s Koženým velice dobře vědí. Jde tedy o podobný manévr, jenž se nedávno odehrál na Kypru, se stejným záměrem – získat dostatek času k dalšímu ukrývání a maximálnímu zhodnocování ukradeného harvardského majetku. Ovšem zásadní problém je zcela jinde – je vůbec možné jednat s osobami, které rozkradly harvardský majetek za 60 miliard korun? Jednat s osobami, jimž se stalo podvádění a bezostyšné lhaní druhou přirozeností, což opět dokázaly minulý měsíc na Kypru? Co by se stalo, kdyby HPH trval na prosté podmínce – Vostrý a Kožený se neodvolají proti peněžnímu trestu, uloženému pražským trestním senátem a jako důkaz dobré vůle zaplatí HPH po deseti miliardách korun, k čemuž byli odsouzeni? Nebyla by to skvělá demonstrace upřímnosti jejich vyhlašovaného a tak vřelého zájmu o prospěch harvardských akcionářů?
Zhodnocení takového návrhu nemůže být jiné, než naprosto jednoznačné:
· Návrh je zcela v rozporu s platnými zákony České republiky, s platným právem na Kypru i v anglosaských zemích.
· Zakládá nový trestně právní charakter dalšího připravovaného podvodu i trestného činu praní špinavých peněz.
· Zbavil by likvidátora a vedení HPH možnosti vymáhat majetek na základě výsledků rozsudku nad Vostrým a Koženým v trestním řízení v mezinárodní součinnosti.
Stejně tak by likvidací Daventree Resources Kypr byla zmařena možnost domáhat se právní cestou ukradeného majetku, jenž nepopiratelně náleží této společnosti a tedy HPH.
Jde nesporně opět o snahu zbavit harvardské akcionáře jejich právních nároků; snahu, jakou byl pokus o snížení majetku HPH na 39 miliónů ještě v roce 2004, či prohlášení podvodného konkurzu ve stejném roce, nebo prohlášení Koženého, že svůj směnečný dluh uhradil již v roce 2001. Tedy vystavit akcionáře jen libovůli osob, ovládajících trusty; proto také autor návrhu cíleně a jednoznačně ignoruje nárok akcionářů na likvidační zůstatek. Nárok na tento zůstatek vyplývá z právního statutu Harvardského průmyslového holdingu, a. s. – v likvidaci, jenž byl do roku 2004 Ševčíkem, Sainerovou a dalšími osobami z tehdejšího vedení HPH přímo programově protiprávně popírán.
