Dnes je čtyřiapadesátiletý J. Široký miliardářem, ale že svůj majetek nabyl z rozkradeného HPH, zásadně odmítá. V minulém roce V. Kožený obvinil Širokého, že právě on zpronevěřil značnou část  majetku  harvardských investičních fondů. Je označován za podporovatele slovenské vládní strany Smer, je prý mecenášem slovenského premiéra Fica a má mít blízké vztahy i se slovenským prezidentem. A podobně jako v Čechách  bývalý šéf automobilky Škoda pan Kulhánek, je  J. Široký od roku 1998 předsedou národního hokejového svazu.

Když jej před časem manažer  slovenské hokejové reprezentace  a bývalý československý reprezentant Peter Šťastný označil za dlouholetého příslušníka StB, Široký reagoval, že se k tomu vyjádří, až přijde ten pravý čas. Když při automobilové nehodě zahynul ředitel Ústavu pamäti národa Ján Langoš a Širokého spis byl  pak okamžitě ukraden, zřejmě ten pravý čas nastal a Široký jednoznačně popřel, že by někdy měl s StB co dělat. Připustil jen, že byl v diplomatických službách. Šťastnému se teď tedy dostává zadostiučinění a bude zajímavé, jak se slovenský hokejový svaz k  situaci postaví.

Svazek Širokého dokumentuje, že byl od  roku 1979  příslušníkem StB, dosáhl hodnosti kapitána a od roku 1985 působil v USA na československém velvyslanectví ve Washingtonu jako zástupce rezidenta StB. Traduje se, že právě v USA se kontaktoval a byl ve styku s Viktorem Koženým. Ještě v letech 1988–89 je za svou činnost odměňován – za pomoc sovětským přátelům a  za kvalitně provedenou verbovku (že by Koženého?). Po sametové revoluci usiloval, aby mohl pro zpravodajskou službu pracovat dál, tehdejší ministr vnitra Ján Langoš  to však zamítl.

Po zveřejnění svého svazku v bratislavském deníku SME pak J. Široký vydal prohlášení, v němž mimo jiné sděluje: „V každém státě byla, je a bude rozvědka jeho součástí. Je nepsaným pravidlem, že o působení v zahraniční službě se veřejně nehovoří. Pro mě je to uzavřená minulost“.

O tom uzavření estébácké minulosti lze ovšem dost pochybovat – jak jinak by se mohlo stát, že se v harvardských investičních fondech sešlo tolik bývalých estébáků? Jak se jim mohlo podařit  zcela beztrestně obrovský harvardský majetek rozkrást a jak jinak by bylo možné, že pachatele, kterými nejsou jen Kožený a Vostrý, policejní vyšetřovatelé dosud zatvrzele odmítají stíhat? Možná, že vysvětlení lze najít třeba v nedávno zveřejněné zprávě v jednom z pražských deníků, že třetinu české policie ovládají bývalí příslušníci StB.  Což by ovšem  zdaleka nebyla uzavřená minulost, ani pro J. Širokého, zvláště když jiný vysoce postavený estébák B. Vostrý jen tak posílá Širokého slovenské firmě Druhá strategická 50 miliónů dolarů ze zámoří. Nakonec je to zřejmě  v Širokého rodině – estébáky podle listu SME byli i jeho otec i strýc.

Název Širokého firmy patrně není náhodný, vše ukazuje, že stratégem v jistém smyslu je. Jeho budoucí snacha Janka  je podle SME dnes asistentkou, doslova prý pravou rukou, vlivné poslankyně  Gabániové, která je zase blízkou přítelkyní manželky Juraje Širokého. Dana, dcera Širokého, je asistentkou dalšího slovenského poslance Martináka, jenž je pro změnu bratrancem Gabániové. Ani Juraj Široký junior nepřišel zkrátka – je poradcem finančního ředitele Transpetrolu I. Krivosudského. Samozřejmě, že všichni jakýkoliv vliv Širokého na rozmístění členů jeho rodiny zásadně odmítají. Nepotismus se tomuto systému říká a velice dobře ho znali středověcí vatikánští papežové – vlastně ho vynalezli. Na Sicílii to ovšem v průběhu staletí vylepšili a začalo se tomu říkat mafie. Nakonec mezinárodní souručenství bývalých příslušníků StB nic jiného zřejmě není.

Na domácí harvardské scéně proběhl další díl žaloby firmy Pacific Alliance na Koženého společnost Oily Rock na plnění ze zajišťovací směnky na 9,8 mld. korun. Neobjevilo se nic nového, obě stany opakovaly svá tvrzení: Pacific, že nic nebylo zaplaceno ani v příslušném termínu, ani do podání žaloby. Oily Rock zase argumentoval svým oblíbeným refrénem, že zaplaceno bylo a dokonce víc, než je suma, za kterou se firma Oily Rock zaručila. Tady zřejmě dochází k nebývalému úkazu ve směnečné historii – dlužník dokonce zaplatí víc, než činí jeho dluh a to takovým způsobem, že ani nezná hodnotu majetku, jímž svůj dluh hradí. Ale bezpečně ví, že to bylo víc, než zaplatit měl. Že by Kožený místo finančních expertů používal křišťálovou kouli? Nakonec, možné to je. Těžko zapomenout na jeho oznámení, jak se bude zabývat splétáním letadel z jakýchsi drátků a pak je upeče v nějaké troubě jako koláče.